ÚVOD
Čas od času se mi stává, že se mne věřící naší církve ptají, jak je to s ďáblem. Existuje? Nebo je v Písmu pouze personifikací zla, nikoliv samostatně myslící reálnou duchovní bytostí? Jestliže otevřeme Bibli, zjistíme, že o Satanovi nám nejednou podává zprávu již Starý zákon, avšak poměrně méně než Nový zákon, zejména pak evangelia.
Ježíš Kristus se střetával se Zlým často. Byl jím pokoušen na poušti. Když Ježíš chodil a vyučoval, vyháněl démony (Satanovy pobočníky – padlé anděly, kteří se kdysi rozhodli pro vzpouru proti Bohu společně se Satanem) z lidí, kteří jim z nějakého důvodu podlehli.
Kdybychom chtěli Nový zákon od tohoto prvku demytologizovat, a takové snahy zejména v liberálních teologických kruzích opravdu jsou, pak bychom tvrdili, že se Ježíš – Syn Boží mýlil. Kristus, který se stal vrcholným zjevením pravdy o Bohu, by se pletl. Jaký by byl dopad takovýchto tvrzení na teologii? Byla by zredukována pouze na řeči o autentickém lidství, Ježíš by se stal nábo ženským filosofem a učitelem, jakých po Zemi již před ním chodilo relativně mnoho.
K Ježíšově vykupitelskému dílu totiž hřích a ďábel nevyhnutelně patří. Nastal by logicky problém s nutností kříže. Celé křesťanství by se vlastně rozpadlo. Je psáno, že první lidé upadli do hříchu po tom, co je k tomu ponoukal Satan – padlý anděl, který lidem záviděl jejich postavení před Hospodinem. Tímto hříchem jsme de facto jako lidstvo ztratili své obecenství s Bohem.
Ježíš přišel, aby za nás zemřel, aby nás opět ospravedlnil a toto společenství s Bohem plně obnovil. Musel tedy porazit „knížete tohoto světa“. Na kříži se tak také stalo. Jestliže bychom z Písma vypustili zprávu o Zlém, vypustili bychom tedy podstatnou část soteriologie – nauky o spáse člověka.
TAKTIKA ZLÉHO
V úvodu jsme si ukázali, že Satana je nutno brát vážně, jako myslící, reálnou duchovní bytost. Můžeme z toho vyvodit, že jeho práce ještě neustala. Stále se snaží lidem brát spásu. To se nám špatně poslouchá, ale je to tak. Bible to jednoznačně vyučuje. Ne každý půjde po smrti do nebe! Satan využívá všech prostředků, které má k dispozici, aby nás připravil o spásu. Zná člověka, pozoruje ho již tisíce let. Ví velice dobře, kde jsou naše slabiny, kam zacílit útok, aby nás odvedl od Boha, podobně, jako odvedl první lidi, Adama a Evu.
V dnešní době a v naší společnosti využívá jako svoje zbraně to, že se nás snaží přesvědčit, že vlastně žádný Bůh není a my si můžeme dělat, co chceme. Odvede nás od víry v Boha a tím od přijetí Krista – podmínky naší spásy. Člověk, který má všeho dostatek, který se rád baví a má na to čas, který užívá hojností tohoto světa, se myšlenkou na Boha sotva zabývá. Když potká někoho, kdo mu chce o Bohu něco říct, většinou ho ani nechce poslouchat – proč taky? Vždyť se má dobře, tak k čemu by potřeboval Boha?
MÁME SE SATANA JAKO VĚŘÍCÍ LIDÉ OBÁVAT?
Myslím si, že obecně platí – pokud jsme v našem duchovním životě bdělí a náš vztah s Bohem je zdravý, není nutné se Zlého příliš obávat. Ježíš je ten, kdo je vítěz. Pokud jsme Ježíše přijali jako svého Spasitele a Pána, pokud jsme se znovuzrodili a chodíme s Bohem, ďábel na nás prostě nemůže. Už mu nepatříme. Ježíš je náš Pán, náš dobrý Pastýř a chrání nás. Našimi prostředky boje proti ďáblu pak jsou: poctivý duchovní život – nevpustit do svého života hřích, který se může stát vstupní branou pro útok Zlého. K tomu nám dopomáhá pravidelná četba Písma, každodenní modlitba, zpytování svědomí, účast na společenství věřících a svátostný život církve.
A v neposlední řadě také to, že věřící budeme vyučovat v plnosti evangelia, do kterého Satan nepochybně patří – ovšem jako bytost s minusovým znaménkem. Bytost, která je sice poražená, ale stále aktivní a určitým způsobem nebezpečná. Proto buďme bdělí a přemýšlejme o tom!
ČZ 30/2011