Publikováno

Čím nás obdarují letošní Velikonoce?

Kázání na Hod Boží velikonoční, ekumenický lekcionář cyklu C

A tak stojíme opět u bran velikonočních svátků. Možná, že nás někdy neinspirují k tolika přípravám jako svátky, které jsme nedávno prožili. Možná, že to jakoby někdy odráželo i rozpaky světa nad jejich velikonočním poselstvím a vlastně nad tím celým dějem, který evangelia líčí. Vždyť když si to dnes uváděné slovo v evangeliu přečteme, nebudeme daleko pocitu, že ani učedníci, ti, kteří s Ježíšem v jeho pozemském čase chodili, si s tím, co se o prvních Velikonocích dělo, moc rady nevěděli. Kristus jim sice řekl, že nejen musí zemřít, aby svůj spasitelný úkol pro svět a ve světě dokonal, ale také že vstane ve třech dnech z mrtvých. Že bude živ. Jak se po těch bolestných událostech Golgoty těšili a toto slíbené očekávali. Ženy, které ho před třemi dny provázely ke hrobu, již s rozbřeskem jitra dne po sobotě přicházejí. Možná také s určitou nadějí, ale také s vonnými mastmi, aby jeho mrtvé tělo pomazaly a vzdaly mu i tímto způsobem svou úctu a vyjádřily svou vděčnost. Nic jim v tom nebrání. Kámen uzavírající hrob je odvalen. Jakoby vše bylo pro ně připraveno. Ale tělo Pána Ježíše zde nenašly. Jejich nejistota by mohla být hned rozptýlena. Zní jim hlas dvou nebeských poslů, jak těmto postavám tehdy říkali, s velikým ujištěním a připomenutím: „Není zde, byl vzkříšen.“ Vzpomeňte si, že vám to říkal. Pokračovat ve čtení „Čím nás obdarují letošní Velikonoce?“

Publikováno

Jde o pevný základ

Kázání o 3. neděli po Zjevení Páně, lekcionář „Pokání a obnova církve“

„Muž hloupý stavěl dům svůj na písku…“ tak začínala jedna písnička o muži hloupém a chytrém na motivy podobenství o dvou stavitelích. Zpívávali jsme ji ještě dost let před listopadem ‘89 na letních festivalech poezie Šrámkova Sobotka. Děj písně se současně se zpěvem předváděl názorně. Bavilo nás to a užili jsme při tom spoustu legrace. Pokračovat ve čtení „Jde o pevný základ“

Publikováno

Být dobrou solí

Kázání o 19. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu B

Slova Pána Ježíše, od jejichž vyslovení uplynulo více jak dva tisíce let, neztratila svou platnost ani v dnešní době. Doba, ve které tato slova zaznívala, byla plná zvratů, byla to doba, kdy se začala bořit civilizace starého věku, kdy bylo lidstvo vyčerpáno válkami, armády táhly sem i tam, braly a plundrovaly vše, co bylo, a v lidech se rodila víra, že nadešel konec světa. Dozněly hlasy proroků a nastávala doba duchovní vlažnosti, doba farizeů a zákoníků. A do takové doby, do takových rozháraných poměrů, zaznívají Ježíšova slova, která lidem ukazují cestu i cíl. Pokračovat ve čtení „Být dobrou solí“

Publikováno

Pokora přijmout

Kázání o 10. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu B

Až pohříchu často bývá vykládán text o nasycení zástupů jako předobraz nebeské hostiny a automaticky se Ježíšovu konání, při kterém rozmnoží dvě ryby a pět chlebů a nasytí jimi pětitisícový dav, přisuzuje nutně eucharistický charakter. Zároveň jsou však pohříchu často opomíjeny další nezanedbatelné skutečnosti, které k nám při této události promlouvají. K naší škodě se při biblických zázracích nezřídka tážeme, jakým způsobem se to mohlo stát, jak je to možné, ale otázka, která se vynořuje hned vzápětí – co nám Bůh tímto o sobě sděluje, žel Bohu, zůstává nezodpovězena. Pokračovat ve čtení „Pokora přijmout“

Publikováno

Vědět, kdy odpočívat

Kázání o 9. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu B

Klidné místo k odpočinku vyhledává většina z nás. Utíkáme se do míst, kde je nám dobře. Tam relaxujeme a „dobíjíme svoje baterky.“ Způsob a místo odpočinku si volí každý z nás jiným způsobem. Někomu stačí, aby se uvelebil na své pohovce a zaposlouchal se do uklidňující hudby, jiný relaxuje na zahradě při drobné práci, další se uvolní procházkou parkem nebo lesem, kde třeba objímá silné stromy, aby z nich pro sebe nasál potřebnou energii. Poslední zmiňovaná relaxace je v současnosti hojně rozšířena a praktikuje ji nemálo lidí. Nakonec, proč ne? Příroda nikomu neublíží a procházka tichým hvozdem za občasného objímání statných kmenů zřejmě bude mít něco do sebe. Navíc, v přírodě si člověk uvědomí, že on sám je její součástí, stvořenou rukou svého Tvůrce. Pokračovat ve čtení „Vědět, kdy odpočívat“

Publikováno

Nebesa otevřená i k naší naději a pomoci

(kázání na 1. neděle postní, ekumenický lekcionář cyklu B)

Právě v tomto čase, kdy jsme se přiblížili období, které se církev naučila prožívat jako období postní, období přípravy na vrcholící dílo Ježíšovy spásné cesty, nás církev tímto slovem evangelisty obrací ke svědectví evangelia, které líčí ty nejprvnější kroky Ježíšova spásného díla, kdy se vlastně o celém díle spásy rozhodovalo. Pokračovat ve čtení „Nebesa otevřená i k naší naději a pomoci“

Publikováno

Posílám vás

Kázání o 2. neděli po Velikonocích, ekumenický lekcionář cyklu B

Když za učedníky přišla Marie z Magdaly a vykládala jim, že Pán byl vzkříšen, že je živ, že se jí ukázal, nevěřili. „Je to ženská a potrhlá – vždyť Pán z ní vyhnal sedm démonů,“ mysleli si možná. Neuvěřili ani Kleofášovi a jeho příteli, že se jim ukázal cestou do Emauz a večeřel s nimi. Bylo to příliš překvapivé, nepravděpodobné. Silnější než řeči jiných lidí – byť radostné – byly jejich nedávné vlastní zážitky: Ježíšovo zatčení, mučení a kříž. Ale Kristus je nechce nechat v truchlení a pláči. A tak se zjevuje i jim; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože nevěřili těm, kdo ho viděli vzkříšeného. Nepřišel ale, aby káral, napomínal. Má s nimi jiný plán; má pro ně úkol, poslání: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ (v. 15) Nejen židům, ale do celého světa a všem mají učedníci vyřídit evangelium = radostnou zprávu o záchraně a spáse. Je to zajímavé: Kristus neříká jako na začátku svého působení „Čiňte pokání“ ale „Kažte radostnou zvěst“: Kdo uvěří a přijme křest (to je ovšem omytí od hříchu), bude spasen. Kdo však neuvěří, bude odsouzen. Pokračovat ve čtení „Posílám vás“