Kázání uveřejněné v ČZ 40/2011, 16. neděle po Duchu sv., Mt 21,33-46
Televize, rozhlas, noviny, internet nás denně informují o různých trestných činech, o násilí. Kde se to zlo v nás lidech bere? Často slyším: dnes je ten svět strašný, to dříve takhle nebylo! Ale bylo. Bible, ta stará moudrá kniha, je toho dokladem. Ve Starém zákoně teče krev proudem, dočteme se i o bratrovraždě (Kain, Ábel), násilí takřka na každém listě. Bůh však dává lidem šanci. Dostali ji lidé v Sodomě, dostáváme ji i my dnes. Přišel Mesiáš – Boží Syn. Lidé ale dále hledali a hledají cestu k různým „výhodám“. Tak i v Novém zákoně čteme o Jidášově obchodu (kdy cena člověka byla pouze 30 stříbrných), a to není ojedinělé selhání.
Příběh o zlých vinařích (Mt 21,33-46) je dalším dokladem lidské vychytralosti a špatnosti. Ježíš trávil v Jeruzalémě poslední dny svého života. Učil v chrámě a mezi posluchači byli i zákoníci a farizeové. Nepřišli proto, aby se poučili, ale sháněli důkazy proti němu. Ježíš to věděl. Bylo to nepříjemné, ale chtěl varovat přátele i nepřátele. Pověděl proto podobenství o zlých vinařích. Vinařství bylo důležité a vážené povolání. Víno bylo považováno za Boží dar – byl to lék i součást obětních slavností.
Palestina je pozoruhodná úrodná země, ale i všudypřítomné kamení. Hospodář založil velikou vinici, vysázel nejlepší vinné keře, proti zvěři postavil zeď (z vysbíraných kamenů), do skály vytesal vinný sklep a lis. Postavil vysokou strážní věž, ze které bylo možné hlídat celou vinici. Žádný zloděj se neodvážil přijít a krást. Tato vinice patřila k nejlepším v zemi. Vinař však musel na delší čas odcestovat. Pronajal tedy vinici skupině vinařů, kteří se zavázali odevzdat část úrody.
Byl dobrý a úrodný rok. Hospodář na podzim poslal několik svých dělníků, aby podle smlouvy dohodnutou část úrody přivezli. Se zlou se však potázali. Nájemci je přivítali ošklivými nadávkami, zbili je a dva z nich zabili. Něco neuvěřitelného, ale stalo se! Přesto byl hospodář trpělivý a řekl si: Zkusím to s nimi ještě jednou. Tentokrát poslal dost početnou skupinu svých dělníků. Když je vinaři viděli přijíždět, vzali zbraně, které měli připravené na zloděje, a stříleli. Co na tom, že to jsou právoplatní zástupci hospodáře. Stříleli, až je postříleli. Jen jednomu se povedlo utéci a pánovi vše pověděl. Doufal, že hospodář tvrdě zakročí. Majitel vinice však trpělivost neztratil. Věřil, že i v nedobrých nájemnících se ozve svědomí. Vše prohovořil se synem a zlým vinařům tak dal poslední šanci. Syn se vydal na cestu. Vinaři, když viděli přijíždět jediného člověka a když poznali, že je to syn hospodáře, řekli si: Tenhle, ani jeho otec nebudou nad námi panovat! Na co čekat, je to dědic! Tak pryč s ním a vinice bude naše! Když přijel až ke vchodu, vyřítili se na něho a zabili ho.
Když Ježíš dovyprávěl tento tragický příběh, rozhostilo se dlouhé ticho. Zeptal se tedy sám přítomných: „Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ Odpověděli:“ Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří budou odvádět výnos v určený čas.“ Ano, dobře odpověděli, ale nikoho nenapadlo, že jde o Ježíšovy poslední pozemské dny a jeho smrt na kříži.
Co celé podobenství znamená? Hospodářem je Bůh. Vinice je vyvolený Boží lid. Co všechno mu Bůh dal! Krásnou a úrodnou zemi, svůj zákon – to nedostal žádný jiný lid. Boží zákon, to byla ta zeď, která jej měla chránit před náporem pohanství, pokušení a nevěry. Dal i soudce a krále, kteří vedli lid k Bohu, dal chrám se svatyní – tam k svému lidu mluvil. To byl podle podobenství sklep se vším potřebným zařízením. Ale co se zlého na Boží vinici stalo! Kdo byli nájemci Boží vinice? Byli to falešní proroci, zlí králové, zdánlivě nábožní lidé, muži i ženy, farizeové a zákoníci. Ti všichni chtěli jako nájemci vinice na Božím místě hospodařit a panovat.
Podobenství se však netýká jen izraelského lidu – týká se i nás! I s naší zemí učinil Bůh velké věci. Velice mnoho nám Bůh dal a dává dál. Prvním reformátorem středověku byl právě náš Mistr Jan Hus, který se sna žil o nápravu církve. Po něm přišli Čeští bratři, kteří byli první reformační církví středověku. Malý národ, hrstka lidí uprostřed Evropy a velcí lidé, spolupracovníci na Božím díle. Dnes však jde o odpověď jednoho každého z nás – o úrodu našich srdcí a myslí. Kéž dokážeme tímto světem v čase nám určeném kráčet jako dobří a poctiví správci vinice!