Kázání uveřejněné v ČZ 6/2014; 5. neděle po Zjevení Páně; Mt 5,13-20
Četli jste kultovní příběh o Harry Potterovi? Malí adepti čarodějnictví odjížděli zběžného nádraží King’s Cross do své internátní školy v Bradavicích z nástupiště ani ne 9, ani 10, ale 9 a¾. No jen si to představte, běžně tudy chodíte, nastupujete do vlaku, netrpělivě posedáváte na lavičce a čekáte na zpožděný osobák a ona tam je ještě jiná dimenze, jiný prostor, vašemu vnímání skrytý, umístěný někde mezi…
Tak nějak na mě působí biblická slovní spojení právě jako zahrada zavlažovaná, vyřčená do situace běžného života. Máte to snad jinak? Dokážete slyšet Ježíšovu výzvu ospravedlnosti převyšující spravedlnost zákoníků a farizeů a skutečně ji naplnit? Slyším a chápu výroky z Bible, ale jako by jejich skutečnost byla vlakem, který stojí na nástupišti 9 a¾. Na jednu stranu mluvíme o Bohu, slyšíme a čteme Boží slovo, a na druhou náš život jede po jiných kolejích.
Popořadě ale, možná, že se přece jen alespoň někdy dostaneme do situace, kdy se dáme vést Hospodinem, kdy si uvědomíme, že nás sytí vkrajinách vyprahlých, kdy pocítíme, jak dodává zdatnost našim kostem… Aby se tak mohlo stát, je třeba vyjít mu vstříc, mít o Něm už nějaké poznání. Odstraň ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova… Právě poznání o Něm začíná u sebepoznání. Nenakládám na lidi ve svém okolí i taková jha, která sám odmítám nebo nejsem schopen vláčet? Nemám přehnané nároky na druhé, ospravedlňované vlastními nenaplněnými sny? Nepožaduji od druhých různé věci ultimativním způsobem? (Kdysi mi jeden kamarád říkal, že jeho přítelkyně umí klást otázky v imperativu: Nechceš jít nakoupit?!! Neumyl bys nádobí?!!) Nemoralizuji planě? Nepovídám odruhých věci, které bych vjejich přítomnosti neřekl? Inu, dosaďte si sami, dokážete-li, kde konkrétně vy můžete ustoupit ze své nadutosti, zabedněnosti, pýchy, pokrytectví, zbabělosti, lehkomyslnosti asobectví. Zde je totiž klíč, jak se dostat na ono nástupiště 9 a¾ Boží přítomnosti v našem světě, v našich životech.
Říkal jsem, že poznání Boha začíná sebepoznáním. A mohl bych toto sebepoznání rozšířit i na sebepřijetí a odsud už není daleko k bázni před Bohem a bližními. Jak bych mohl kdy být spravedlivější než farizeové, kteří soustavně studují Tóru a milují Boží nařízení, jak bych mohl důstojněji předstupovat před Hospodina, než jak to dělají potomkové zvyvoleného kněžského kmene lévijců?
Slanost soli vychází najevo ne pohledem, ale až když se sůl rozpouští, když taje a poddává se. Tehdy se vyjeví i pravda, tehdy dojde ke ztotožnění s Boží láskou a opravdu v temnotě vzejde světlo a soumrak se stane polednem, tehdy pocítíme životní sílu jako pramen, jemuž se vody neztrácejí, a tehdy budeme jako zahrada zavlažovaná…
Apoštol Pavel píše list do Korintu, do obce křesťanů, která je vnitřně rozdělená, rozhádaná, kde se jedni považují za lepší a druzí si myslí, že zase jen ta jejich víra je ta správná. Mohl by zvednout prst na výstrahu před herezí, mohl by povolat rozvraceče před disciplinární komisi, mohl by svolat koncil, který by slavnostně exkomunikoval drzé bludaře.
Místo toho píše: Ani já, bratří, nepřišel jsem hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy… Přišel jsem slabý, svelkou bázní… Slabost a pokora, to by mohlo někoho i iritovat, je přece tolik nepravostí na světě a být slabý a pasivní přece není řešení. Byli bychom nespravedliví, kdybychom Pavla považovali za zbabělce. Jemu nejde osebeobhajobu a záchranu své cti. Naopak. Zcela nesobecky hledá způsob, jak urovnat poměry ve vztahu k Bohu, aby Korintští neodpadli, aby ne přišli osvou slanost, podstatu existence křesťana. Moudrost Boží roste tam, kde se umenšuje lidské ego.
Děláme chybu, když očekáváme, že Pánbůh učiní zázrak a vše bude rázem jiné. Když se pak podle tohoto očekávání neděje, Boha zatracujeme. Je na nás, abychom hledali cesty spravedlnosti pro každého, abychom nebyli neteční a přezíraví k pomoci potřebným, abychom nekřivdili a neodsuzovali, ale naopak zastávali se jeden druhého, naslouchali si, chtěli si porozumět. Vběžném životě je na nás, abychom byli každý na svém místě a dělali to, co je samozřejmé a nedělali to, co bychom nechtěli, aby se dělo nám… Setkání s Bohem dává základ k naprosto konkrétním způsobům myšlení a jednání. Dokážeme-li se držet této zkušenosti: přítomnosti Boží v našem světě, i kdybychom čelili jakékoli době, situaci, neblahému vztahu atd., moudrost, která nás povede a ukáže, co a jak dělat, bude Moudrostí Boží.
Pakliže jste četli Harryho Pottera, pak víte, že aby se člověk dostal na nástupiště 9 a¾, musí si to s vozíčkem svého života namířit přímo na předěl mezi nástupišti 9 a10, rozjet se plnou parou vpřed a nepochybovat.