Zahájení Roku naděje, společná konference duchovních Královéhradecké diecéze CČSH, 10. ledna 2018
Výzva k bdělosti
Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“
Lk 12,35-40
Pokoj Vám, milé sestry a milí bratři.
Scházíme se poprvé v novém roce, tento rok 2018 jste nazvali Rokem naděje. A protože se vzájemně rádi vidíme, přejeme si vše dobré v čase, který je zřejmě před námi. Máme naději na děj dobrý ve všech těch zbývajících 355 dní L.P. 2018? Pán Ježíš nám říká: „ I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho ne-nadějete.“ Překvapení patří do života, nárok na poklidný, zdravý, spokojený život nemáme. Nevíme tak docela, co nás čeká… Obecně dnes, alespoň co se týká dějů v naší zemi, požádá nová vláda parlament o důvěru. A pozítří budeme moci my všichni hlasovat o tom, kdo má naši důvěru, aby jako čelní představitel naší země ji spoluutvářel, a jak říká tradice už od Masaryka, udával hlavní tón pro celospolečenskou atmosféru a „duchovní“ klima u nás.
Z dnešního evangelia jasně vyplývá, že Pán, který by pro nás měl být tím nejdůležitějším, není fyzicky ale duchovně doma. A my, nehledě na náš věk, zdravotní stav, přesvědčení, jsme ti, kdo na něj čekají. Spojuje nás ne velikost našich lamp. To, jak mocně nebo podobně svítí, ale vědomí, že já, ty, sestro, bratře, čekáme, až Pán zatluče, abychom mu otevřeli. Rok naděje nás směřuje, abychom znovu a znovu prožívali, že někam patříme. Tvoříme společenství. Každý z nás v církvi dává určitou energii – světlo. Když vidím v temném lese světlušku, mám radost. Pokud vidím celé hejno světlušek, mám zcela jiné pocity a pociťuji radost mnohonásobnou. Člověk je tak nastaven, aby vedle své jedinečnosti, samostatnosti, odpovědnosti sdílel pocity a své světlo s ostatními.
Naděje přináší do života světlo a ujištění. Přináší nadhled, ale i bez přesvědčení, že všechno dobře dopadne. Václav Havel rád říkával: „ Naděje je jistota, že má něco smysl bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Jak to dopadne s volbami? S Rokem naděje? Jak to dopadne s naší církví?
Vidím VÁS – sestry a bratři. Vnímám světlo, které každý z Vás dává našemu Pánu a lidem. Pravda, někdy se cítíme být sami. A také máme na rodinu – církev velké požadavky. Vždyť církev má být především místem, kde si lidé dávají najevo, že se přijímají. O naší církvi říkáme a věříme: …že vznikla z Boží vůle a milosti, aby do jedné svaté obecné církve byli přivedeni mnozí, kteří by zůstali v nevíře a beznaději. Usilujeme o církev bez vrásky a poskvrny… (Základy víry CČSH)
Jsme světlonoši Církve československé husitské a můžeme být hrdi na těch 98 let samostatné plavby dějinami. Nejde o to, že by si naše církev vždy vedla výtečně a my byli vždy skvělí, ale že naše loď má naději – kotvu. Můžeme cítit sounáležitost s vědomím, že tvoříme společenství tady a teď. Naše ukotvenost není v tom, co bylo. Ani v tom, co jednou bude, ale v tom, co je NYNÍ. Zde je Kristus vprostřed nás svým Duchem. Na plnost jeho příchodu čekáme. Jistě, každý z nás má právo být někdy z věčného čekání unavený, ospalý. Loďka našich životů má někdy pocuchané plachty. Ale jako dar, každý z nás, jak tu jsme, obdrželi jsme znamení naděje – kotvu. Sešli jsme se, sestry a bratři, abychom si uvědomili, že tvoříme malou flotilu. Nevíme sice, jak velký bude zítra vítr, víme, že jsme byli svým Pánem povoláni, abychom tvořili toto konkrétní společenství, které se rozhodlo, že na vlajce svých lodí pro dané místo a čas bude mít napsáno: „Církev československá husitská – rok 2018 – Rok NADĚJE.“ Amen