Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“
Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“
Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše;
ale nepoznala, že je to on.
Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“
chtěl bych Vás takto v přiblížení se Velikonočních svátků pozdravit a popřát Vám všem: „Požehnané Velikonoce.“ K pozdravu a pochopitelnému přání, abychom zakoušeli velikou radost, patří ale dvojí otázka, která kdysi u Ježíšova hrobu směřovala i na Marii: „Proč pláčeš? A koho hledáš?“
Život není až tak jednoduchý, že bychom měli pláč i naše hledání jednou provždy vyřešené. Je třeba si mnohé znovu vnitřně přiblížit a prožít. Velikonoce rozhodně jsou onou velkou chvílí, kdy si můžeme uvědomit a zakusit radost a namísto naříkání i smutků objevit nález Života uprostřed všemožných ztrát a zmatků.
Přeji nám všem, moji milí, aby letošní Velikonoce byly znovu o radosti a nalezení Života v Kristu. O posile, která je nám vždy velmi blízko a kterou nezjevují jen výjimečné bytosti k našemu překvapení, ale je propojením všednodennosti i obyčejných chvil. Zkrátka a dobře: „Hodně radosti z nalezeného Života v Kristu nám všem.“
Mějte se pěkně – Pán s Vámi.
Váš biskup Pavel