Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává, to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalicha řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví, to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
1.Korintským 11,23-26
Milé sestry a milí bratři,
slova ustanovení večeře Páně zaznívají nejen o Velikonocích, ale při každé naší nedělní bohoslužbě. Nejen křest, jímž jsme byli připojeni ke Kristovu tělu, ale také večeře Páně je stálou připomínkou a zpřítomněním tajemství Kristovy oběti a jeho vzkříšení. Přeji Vám, abyste o letošních Velikonocích směli znovu zakusit sílu lásky Ukřižovaného i naději, kterou nám dává Vzkříšený. Při slově „památka“ se nám většinou vybaví nějaká starožitnost vyžadující zvláštní ochranu, něco, co se díky péči památkářů ještě nerozpadlo. I na nás křesťany někdy svět hledí právě jen jako na takové „památkáře“ udržující tu jakýsi skanzen či muzeum. Proto nám všem přeji, aby na nás bylo více vidět, že ne my se snažíme udržet v existenci něco, co se podle představ našeho okolí už dávno přežilo, ale že je to přesně naopak. Je to ukřižovaný a vzkříšený Pán, který drží při životě nás, který nám dává znovu povstat, který nám dává sílu následovat ho přítomným časem a který nás otevírá pro budoucnost, která mu patří a z níž nám jde vstříc.
Požehnané Velikonoce Vám přeje
Štěpán Klásek, Váš biskup