Kázání uveřejněné v ČZ 21/2014; 5. neděle po Velikonocích; J 14,15-21
Pokoj vám, milé sestry a milí bratři! V evangelijním textu, nad kterým se dnes zamýšlíme, již Pán Ježíš připravuje učedníky a následně celou vznikající i budoucí Církev obecnou na to, že ji brzy „opustí“. Mluví prorocky otom, že fyzicky už ve světě nebude přítomen, ale dává úžasné zaslíbení – kdo ho bude milovat a zachovávat jeho přikázání, bude mít v Ježíši stálou oporu. Pán slibuje, že se bude za každého svého věrného učedníka přimlouvat u Boha Otce a na Zem pošle zástupce – Ducha Božího (svatého), aby se o věřící staral. Aby pro učedníky konal to, co pro ně konal sám Ježíš, když býval s nimi. Ježíš nazývá Ducha Božího Přímluvcem, což doslova znamená „povolaný na pomoc“, ale je to výraz významově velmi bohatý. Znamená i Utěšitel, Povzbuzovatel, Rádce, Pomocník, a dokonce i Obhájce, Advokát, Zastánce, a rozhodně v neposlední řadě i Přítel. Pro život zkaždého znás to znamená mnoho. Boha sice nemůžeme fyzicky spatřit, ale jeho lásku apřítomnost můžeme vnímat a prožívat, pokud ho přijímáme do svých životů, a jak již bylo řečeno, alespoň se snažíme zachovávat jeho přikázání. Duch Boží pak působí vnašich srdcích imyslích, že si uvědomujeme Ježíšovu blízkost, realitu jeho lásky, požehnání i pomoc.
Toto všechno zní teoreticky velmi krásně a snadno, ale nepochybně každý znás zažil občas kratší či delší chvíle, kdy jsou výše napsané řádky poněkud vzdálené, odmlčené a tiché. I toto patří k opravdové víře v Boha. K víře, která není pouhým krátkodobým vzplanutím nadšení, ale k víře, která je poctivou celoživotní poutí do Božího království. Ze své osobní zkušenosti vás chci, milí v Kristu, povzbudit – přijdou-li chvíle, kdy je nám Bůh jakoby vzdálený, kdy nemáme chuť nebo dokonce sílu se modlit, kdy prožíváme „krizi víry“, překonávejme to tak, že pokorně padneme na kolena a zhloubi duše volejme Utěšitele, Přítele, kterého nám Kristus zaslíbil. Ještě nikdy se mi nestalo, že by pak Pán moji duši neobčerstvil, znovu mne nepostavil na nohy a nenabil mne novou silou.
Pán je živý a stále činně konající ajako jeho učedníci máme z milosti Boží právo nárokovat si pomoc, kterou nám Písmo zaslibuje. Kéž si tedy tuto darovanou, nezaslouženou výsadu jeho dětí vždy uvědomujeme a s vděčností vsrdcích ji neustále přijímáme. Amen.