„Nepřijedu, mám toho teď o svátcích hodně“, říkali mi někteří a mně nezbývalo než opakovat: „To záleží na tobě, já nikoho nenutím, ale jen mám za to, že služebníkovi může být prospěšné ve společenství svých kolegů, když spoluslouží a nechá se i nést.“ Všichni toho máme „hodně“, všichni totiž neseme odpovědnost v církvi, své povolání od Krista a navíc neseme také i svůj vlastní kříž.
Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“ (Izajáš 6,8) Hlas pro cestu života a vlastní odpověď prožil při slavnostním shromáždění prorok Izajáš. My všichni jsme kdysi ve svém životě uslyšeli Boží volání ke službě a také jsme i na ni po svém odpověděli. Byli jsme postaveni do služby v Církvi československé husitské, zde jsme a jsme i povoláni pro cestu budoucna, které se před námi otevírá. Pro cestu potřebujeme posilu od Pána i vzájemnou lidskou podporu. Doufám, že se nám obojího dostalo při bohoslužbách ve Sboru kněze Ambrože i během oběda a sdílení v zasedací síni. Při bohoslužbách jsme prožili kolem stolu svátost pokání a svátost Večeře Páně a v zasedací síni zas chvíli společného stolování a rozhovorů. Doufám tedy, že ti co přijeli, si říkali: „Jedu domů a díky Pánu odvážím toho hodně.“
Pavel Pechanec