Pohleďte na Abrahama: ‚uvěřil Bohu,
a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘
Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry.
Galatským 3,6-7
Narozeninové setkání může mít jistě mnoho podob. V Hradci Králové jsme v pondělí 9. ledna 2017 prožili konferenci SOLA FIDE, která byla setkáním všech duchovních, kazatelů a asistentů v naší diecézi a byla chvílí, kdy jsme si společně připomínali výročí vzniku Církve československé husitské.
Na místo narozeninového dortu jsme prožili obdarování díky bohoslužbám s Večeří Páně a vystavěním svědectví, které zaznělo ze všech vikariátů. Jsme velmi pestrá paleta lidí, kteří slouží v Královéhradecké diecézi CČSH. Co „kus“, to originál. Spojuje nás náš Pán, který si nás povolal. Lidsky jsme propojeni vírou, která má vždy trochu jiné výrazivo, vychází z osobitých zkušeností a ve svém svědectví vedle společného nachází i jiné odstíny důrazů. Sola fide (pouze víra) nás propojuje, dává naději a volá k lásce ve společenství sester a bratří.
Děkuji Stanislavu Švarcovi, Elišce Silné, Oldřichu Bezděčíkovi a Aleši Tomanovi, kteří se „ze svého“ pro nás pokusili téma víry zpracovat a vyjádřit do dvaceti minut. Nebylo to snadné nejen pro šíři tématu, ale také i proto, že se na ně soustředila pozornost. A něco tak společného a zároveň osobního ve vší intimitě vyjádřit před hodnotícími kolegy, není tak snadné, jak by se možná mohlo zdát. Pravda, jsme „profesionálními“ zvěstovateli víry, ale do každého společenství se vkrádá cosi lidského a my nejsme vždy tak docela schopni přijímat a rozlišit Ducha, soustředit se na to, co je podstatné a co buduje nás osobně ve vztahu k Pánu a ke společenství.
Dovolím si za sebe shrnout, co bylo pro mě v daných příspěvcích důležité a obohacující. Bratr Stanislav přirovnal víru k cestě poznání, k cestě po hřebenu ve společenství s Bohem. Cestou lásky, ale nejen lásky, cestou poslušnosti, ale nejen poslušnosti, klíčem všeho na té cestě je Kristus.
Sestra Eliška připomněla, že víra je stav, který je spjat s člověkem, a tak se nutně mění, jako se mění člověk sám. Proto je tak velmi důležitá ta největší teologická otázka, na kterou si musíme znovu odpovídat každý den: „Kdo jsem já?“ Kdo jsem já, poznávám ve svém vztahu k tomu, kdo přesahuje můj život a svět – v Bohu, ve své víře nacházím odpověď.
Bratr Oldřich vyjádřil, že ve víře jde o život. Dotkl se teologů jako Karl Barth nebo Paul Tillich, který řekl že: „Víra je stav hlubinného bytí.“ Dále bratr Oldřich zdůraznil, že víra je formována napětím mezi vírou a pochybností. Dechem víry nazýváme modlitbu.
Bratr Aleš nám přiblížil víru jako jednu ze základních potřeb člověka a zastavil se nad pojetím víry ve Starém a Novém zákoně. Podtrhl také, že víra nás učí toleranci, ale není nedůsledná, dává nám svobodu, ale ne abychom si dělali, co chceme, ale aby svoboda podněcovala naši touhu být Božím obrazem. Víře nás učí Pán Ježíš, v němž je, jak nám dává zakusit naše víra, plnost Božího zjevení.
Čtyři vikariáty, čtyři příspěvky, čtyři poctivá zamyšlení nad tématem „víra“ nás uvádí do roku 2017, který jsme v naší diecézi nazvali Rokem víry. Vycházíme z přesvědčení, že díky společnému soustředění můžeme dojít ke společné posile. Růst víry potřebujeme my všichni, jak my osobně tak i naše jednotlivé sbory. Zakoušíme tíseň současnosti. Na konferenci jsme se nutně dotkli tématu přítomnosti, poloprázdných sborů, malé touhy společnosti po institucích a organizaci vztahů k Bohu. Co děláme špatně? Vždyť cítíme, víme, jak je víra důležitá a církev nezastupitelná, i když v mnohém nedokonalá a povrchní. Naše matriky se tenčí a všechny naše počty přinášejí chmury. Praotec víry Abraham uvěřil Bohu, že jeho potomků bude jako hvězd na nebi. Bůh mu to připočetl jako spravedlnost, byť jeho víra byla očima světa bláhová. My také věříme bláznovské zvěsti, slovo o kříži bylo a je možná pro někoho směšné, ale nám, kteří jdeme tou úzkou cestou, je mocí Boží (1. K 1,18). Věříme v něco, co není vidět, co si nemůžeme ověřit, svět nás nijak nechválí a tvrdí, že nás nepotřebuje. Náš živě propojující vztah k sobě, k druhým lidem a k Bohu – víra, nás povolává do odpovědnosti a zároveň ke svobodě a radosti, která se v nás smí odehrávat, tvořit harmonii uprostřed všech nejistot. Růst víry je záležitostí naší, církve i celé společnosti. Proto za růst víry prosíme:
Nebeský Otče, dej, ať naše víra roste a s ní i hluboká vnímavost, která umí posoudit, co máme přijmout a s čím máme v sobě bojovat. Prosíme, ať naše víra svítí všem kolem nás a ukazuje cestu ze tmy nejistot a strachu. Amen
Pavel Pechanec
