Kázání na druhou neděli po Zjevení Páně, lekcionář „Pokání a obnova církve“
Vánoce skončily a nám nezbývá než vymést vývěsní skříňky na našich sborech a farách, vyměnit obrázky a ve sborových výkazech zúčtovat se starým rokem. Písmo ale připomíná, že konec je jen zdánlivý, že betlémské slovo o světle a teple Boží milosti volá člověka, že Kristus se nám proto zjevil, aby nás učinil svými služebníky a svědky. Čteme tedy v Janově evangeliu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Slovo se stalo tělem, aby nás přivedlo zpět k Bohu, přes všechny naše výhrady a předsudky.
Natanaelovi, tomu bezelstnému a pravému Izraelitovi, který je popsán u proroka Sofonjáše ve 3. kapitole, je zpočátku proti chuti uvěřit, že by z Galileje mohlo vzejít něco dobrého. Má být svědkem toho, který pochází z Nazareta? Oč izraelštějším musel Natanael být, když sám pocházel z Káni Galilejské. V izraelských počtech a plánech neměla Galilea žádné místo. Byla to země plná pohanů, měla odlišnou výslovnost, nic pro zbožného člověka. V našem životě se ale občas najdou místa, jako je Galilea. Pro jistotu s nimi nepočítáme a nechlubíme se jimi. Raději si ohříváme polívky svých vlastních předsudků a zvyklostí a přeléváme je do obrazů, které jen stěží měníme za jiné.
Natanaeli, už je to tu znovu, je třeba nedat na řeči, je třeba jít a přesvědčit se na vlastní oči. Natanaeli, jsi blízko svou bezelstností a přesto jsi slepý ve svých předsudcích. Chceš být pravý Izraelita a třebaže se jistě snažíš nezobrazovat Boha žádným zpodobením, přesto si o lidech a věcech vytváříš falešné obrazy. Dáváš na první dojem, přejímá názory a neptáš se. Vím, že je těžké odolat pokušení najít si zkratku, nemuset to celé obcházet, ale kdo nás znovu přesvědčí, že existují i jiné cesty než ty široce vyšlapané. A tak si teď třeba říkají v Praze, co může vzejít z východních Čech dobrého? Je ale třeba dát si pozor na obrazy, zvláště na ty, co visí delší čas a na které jsme přivykli, nebo na ty, které se nám někdo snaží namluvit.
Zákaz zobrazování můžeme přeci zároveň chápat jako varování před zkratkou a zjednodušením i jako výzvu k pokání. Bůh k nám nepřichází v obraze, Bůh k nám promlouvá. Jestliže na počátku Natanaela zneklidnil už Ježíšův původ, co u něj muselo způsobit znamení na svatbě v Káni Galilejské i všechna další? Bůh nás zneklidňuje, chce, abychom byli otevření a vnímaví k jeho slovu.
Stali jsme se svědky tohoto Galilejského. Poznali jsme ho po ovoci. Nepřinesl nám obraz hotového světa, nevyšlapal nám širokou a pohodlnou stezku, stal se pro nás slovem v těle, které volá – pojďte a přesvědčte se. Buďte mými svědky.
Hledejte Hospodina, hledejte spravedlnost, hledejte pokoru.