U příležitosti konce jubilejního roku Jeronýma Pražského se konalo ve Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové setkání, které mělo mimořádně působivý ráz. Těch významů, které toto lidské shromáždění obsahovalo, bylo hned několik. 17. listopad v nás pochopitelně evokuje vzpomínky na studentské a později celonárodní demonstrace, které nastartovaly novodobé změny celé naší společnosti s touhou vymanit se z područí lživého a znesvobodňujícího komunistického režimu, na což při slavnosti zavzpomínal náměstek hradeckého primátora pan Jindřich Vedlich. Dalším významem tohoto listopadového setkání bylo rozšíření budoucí zvonohry o pětici nových zvonů z dílny pana Rudolfa P. Manouška, nesoucích jména významných osobností Jednoty bratrské, které velmi hezkým způsobem představil a charakterizoval bratr patriarcha. Během večerního obřadu se těmto zvonům dostalo jeho prostřednictvím nejen jejich uvedení, ale skrze přítomného jejich tvůrce zvonaře p. Manouška i významného svědectví o příběhu jejich nesnadného zrodu, kdy původní připravené formy v holandské zvonařské dílně byly zničeny mimořádně živelnou bouří a krupobitím, které kompletně zlikvidovalo celou střechu dílny a promočilo již k odlévání připravené formy. Nezbývalo než se pustit do náročných oprav budovy, teprve poté přišla řada na pětici středně velkých zvonů budoucí královéhradecké zvonohry.
Do třetice významů čtvrtečního listopadového setkání zbývá zmínit snad ten nejdůležitější, kterým jsem měl možná začít, avšak někdy není na škodu uvědomit si skutečnosti v opačném sledu. Setkání se konalo ve večerních hodinách a bylo velmi působivé zahájit samotnou slavnost zpěvem v nádvoří areálu Sboru kněze Ambrože. S rozžatými svícemi jsme potom vcházeli do diecézního chrámu, abychom si uvědomili, že svátek nazvaný Dnem boje za svobodu a demokracii není už žádným bojem, ale příležitostí vnést svoje osobní dobro, svoje touhy a naděje do míst, kde se jako lidé setkáváme. Bratr biskup Pechanec nabádal: „Důležité je stát se světlem pro druhé, být onou symbolickou pochodní v temných časech či na místech, kam světlo porozumění dosud nedospělo.“
Líbezný a především čerstvý zvuk nových pěti zvonů byl doprovázen zvukem žesťovým, kdy setkání slavnostně podbarvil sólovou trubkou pan Radek Rejšek za varhanního doprovodu paní Jiřiny Dvořákové Marešové. I jim patří veliký dík za zprostředkování krásného kulturního zážitku. Někdy je zkrátka příjemné svátečně se naladit a užít si slavnostní atmosféru, nasytit duši a nechat se unášet na majestátních tónech vznešené hudební kompozice…, takže zbývá už jen pochválit. Mně se to moc líbilo, krásný zážitek. Díky všem, kteří slavnost připravovali.
Rudolf Špaček