-vytvořeno pro setkání maminek s velmi malými dětmi
1)Zpíváme a ukazujeme (Kdo stvořil, Když máš radost a víš o tom …)
2)Modlitba
3)Povídání:
-Opakování:DEN A NOC – Povídáme si s dětmi, co děláme ve dne (jíme, pijeme, hrajeme si, zpíváme, uklízíme…) a co děláme v noci (spíme) a vždy si to ukážeme. 1.DEN (světlo) Minule jsme si říkali, že když Pán Bůh tvořil svět byla všude tma (zkusíme zavřít oči). A tak Pán Bůh stvořil světlo. Zapálíme svíčku(děti sedí maminkám na klíně) a otevřeme oči. Ukazovali jsme si, že naše ruce mohou být plamínkem-světýlkem, když umí pomáhat nebo pohladit.Pohladíme se.
-Nové: Pán Bůh viděl, že je světlo dobré. Byl večer. Lehneme si. A bylo ráno. Protáhneme se. Všude kam se Pán Bůh podíval byla voda a světlo, ale jinak nikde nic. Všude jen voda a voda. A tak Pán Bůh stvořil oblohu. Udělal takovou blánu mezi těmi vodami. Společně s dětmi a maminkami postavíme stan. A tak se vytvořil prostor, kde může něco být. Vlezeme do stanu. Teď je voda všude kolem nás. Je nad námi – to je nebe. I pod námi. Nebe je místo, které nám může trochu prozradit, co bude za chvilku, jestli bude pršet, nebo bude krásně. Ukazujeme dětem mraky vystříhané z papíru a postupně je přidáváme na střechu stanu...I na lidech můžeme někdy poznat, co se bude za chvilku dít podle toho, jak se tváří. Náš obličej je jako nebe… Ukazujeme si veselé, smutné i rozlobené obličeje.
4)Vytváříme:
vezmeme velkou bílou čtvrtku a dopředu si připravíme různé proužky krepového papíru. Děti musí vybrat ty kousky, které jim připomínají nebe(modré…) a společně s maminkama je nalepí na čtvrtku a vody od sebe oddělí:-)
5) Svačina
6)Rozhovor s maminkami:
téma: Jak děti reagují na to, co vidí ve vašich tvářích? Poznají když se zlobíte? Když vás něco trápí?
7)Rozloučení