Máme někdy problém se domluvit?
Někdy má člověk problém domluvit se ve dvou, někdy sám se sebou, natož pak ve větším společenství. My jsme se o to pokusili na Setkání členů všech komisí Královéhradecké diecéze konaného v Křížkách na Malé Skále ve dnech 15. – 16. února 2016.
Každá komise hodnotila své dosavadní působení. Přemýšleli jsme, jak se naše komise za rok posunula, čeho dosáhla, čeho méně a čím každý přispěl osobně. Vydali jsme publikace Předcházení, Zpěvník pro děti I. a II., Omalovánky, Pracovní listy ke SZ, knihu Martina Chadimy Mistr Jan Hus, člověk, teolog, mučedník. Vydali jsme diáře, kalendáře, záložky s verši. Utvářeli jsme společenství při diecézních katedrách s hosty z naší HTF i jiných fakult. Společně jsme se podíleli na Diecézním dnu, kdy jsme si připomenuli 600 let od mučednické smrti Mistra Jana i osobnost prvního patriarchy Karla Farského.
Také nás zajímal výhled na rok 2016 a kromě připravovaných publikací a aktivit přibyly zajímavé nápady – úvod do liturgie pro děti, seminář Úloha laiků v liturgii, Paměť církve – zachycení vzpomínek a důležitých okamžiků i mezníků v historii naší církve, alternativní zpěvník, obnovení kněžských slibů, motivační obrázky pro práci s dětmi aj.
Dalším důležitým bodem našeho setkání bylo zamýšlení nad otázkou: Co je pro naši církev charakteristické? A odpovídali jsme takto: jsme církev všech, máme zpívanou liturgii, jsme ekumeničtí, máme velkou skupinu seniorů a žen, obecné kněžství, učení církve, kolumbária, matrikové členství, svoboda svědomí, komunikace, kreativita (z mála umíme vytvořit velké věci), zapojení laiků, sociálnost, malé sebevědomí, propojenost se společností. Po vyvození oblastí jsme každou z nich měli ohodnotit, a to z hlediska naší spokojenosti. A byli jsme spokojeni hodně i hodně málo. Nad poslední otázkou jsme však dlouze přemýšlet nemuseli. Najdete oblast, kterou kdybychom změnili k lepšímu, dokázala by pozitivně ovlivnit téměř všechny oblasti? Odpověď byla téměř okamžitá a podtržená souhlasným pokyvováním. Je to KOMUNIKACE…
Komunikace je to, co nám příliš dobře nejde, neumíme to, bojíme se projevit svůj názor, chybí nám sebedůvěra – máme malé sebevědomí. Komunikací můžeme rozumět dvě roviny, jedna na úrovni slušného chování, kdy odepisuji na emaily, používám oslovení, užívám obecně pravidla „slušného chování“. Druhá rovina souvisí s podáním našich názorů, čili mimoverbální komunikací, která může bohužel dost často negativně ovlivnit naše dobře míněné myšlenky… V naší komunikaci nám chybí důvěra a blízkost. Závěrem tedy znělo: Myslíme si, že pokud bychom rok pracovali na zlepšení komunikace mezi námi, byli k sobě laskavější, vstřícnější, ochotni se zabývat problémy druhých, víc bychom si začali věřit a asi nejen mezi sebou ale i sobě.
A protože nám V křížkách bylo moc dobře, po dobrém obědě jsme se s prosluněnou náladou vraceli do svých domovů.
Jana Pechancová
