…aneb novoroční poselství
Hovořím-li o sklonku a naproti tomu o počátku, pak nemám na mysli Boží soud ani nové nebe, ba dokonce ani novou zemi. Tím sklonkem myslím svátek Silvestra a počátkem pak, jak jinak, než Nový rok. Rok, do kterého mnoho lidí vstupuje nebo alespoň míní vstoupit především se „slávou lidskou“. Se slzami v očích, s dojetím, s cinkotem sklenek, s ohlušujícím rachotem ohňostrojů…….
Jedno z lidových rčení však praví: „Člověk míní, ale Pán Bůh mění.“ O pravosti tohoto rčení jsem se směla přesvědčit ve chvíli, kdy se mé silvestrovské plány a jejich uskutečnění zhroutily. Tehdy z mých úst do samoty čtyř stěn zaznělo: „Buď s Pánem Bohem…“ „Buď s Pánem Bohem na sklonku i na počátku.“
S Pánem Bohem se alespoň na chviličku zastavit a říct: „Bože dík. Vždyť především Tebe je třeba oslavovat, chválit, vzdávat díky. Díky za to, že čas Tvé milosti i přes naši mnohou hluchotu a lhostejnost ještě stále trvá. Vzdávat díky za neustálou obnovu stvoření a života, jehož záštitou jsi Ty sám.
Vzdát díky za rok, který se směl zvolna nachýlit ke svému sklonku. Ohlédnout se zpět, „projít se v tom svém já“ tak trochu nazpět. Zkontrolovat, zda za našimi zády nezůstala zašlá špína a bolest, zda jsme ošetřili a ovinuli rány, kterými jsme druhým neprávem či nechtěně ublížili. Ohlédnout se, zda jsme to, co bylo možné odpustit, odpustili a dali příležitost ke smíření.
V tom a v ničem jiném je základ pro život věčný, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.
A tak tedy vy, kteří věříte, buďte ve všem a skrze všechno s Pánem Bohem na sklonku, s Pánem Bohem na počátku, s Pánem Bohem na věky.
Pokoj vám a krásný nový rok
Jana Valentová