Kázání uveřejněné v ČZ 32/2011, 8. neděle po Duchu sv.
Šimon Petr byl jedním z nejbližších Kristových učedníků. Podle jeho víry a oddanosti byl nazván skálou, na které bude zbudována církev. V našem evangelijním příběhu čteme o tom, že na rozbouřeném moři pluje v rybářské loďce s ostatními učedníky, bojí se tak jako oni, ale přesto když uvidí Pána, jde a vykročí na rozhoupanou hladinu. Evangelista Matouš popisuje prazvláštní zázrak. Petr, obyčejný člověk, jde po hladině směrem k Ježíšovi. Dokáže nemožné. Je hrdina víry. Jenže stejný Petr nejen začne tonout, ale také třikrát zapře a podle staré legendy utíká během pronásledování křesťanů z Říma. To vždy, když podlehne strachům a úzkostem, které znovu a znovu přichází do života člověka. Kolikrát ve svých životech lidé zakouší úzkost a strachy. Mnohdy se objeví chuť všeho nechat, utéct, začít jinde a jinak. Někdy jsou lidé unavení z manželství, z neustálých hádek, rozepří, neshod, jindy jsou zklamáni svým okolím, často bývají otráveni z církve, která je tolik zvlažnělá a zesvětštěná. A tak svůj zápas opustí. Když se na to podíváme čistě logicky, řekneme si, že mnohdy to vlastně není špatné řešení. Rozvést se, odstěhovat se, vystoupit z církve. Proč se trápit? Jenže s Kristem panuje jiný zákon. Je tu přítomná jiná možnost.
V oné staré legendě z apokryfních Skutků Petrových apoštol na své cestě z Říma potkává Ježíše, který jde opačným směrem. A ptá se ho onou slavnou větou: „Quo vadis, Domine?“ Kristus mu odpověděl: „Jdu do Říma, abych byl znovu ukřižován.“ Nato se ho Petr zeptal: „Pane, znovu budeš ukřižován?“ A on mu odpověděl: „Ano, znovu budu ukřižován.“ Petr pravil: „Pane, vrátím se a budu tě následovat.“ (Skutky Petrovy 35). Petr byl nasměrován opačným směrem, než mu doporučovali jeho přátelé, než velí běžná logika. Vrátil se, aby byl tam, kde je Kristus i přes vědomí pravděpodobného martyria. Neboť v Kristově blízkosti nacházel útěchu, štěstí a smysl.
V dnešním evangelijním čtení šel po rozbouřeném moři, dokud upřeně hleděl na Krista. Dokud následoval jeho příkladu. Tehdy dokázal nemožné. Je známé latinské přísloví „Exampla trahunt“ – Příklady táhnou. Příklad náš, příklad Kristův. S Kristem lze překonat nepřekonatelné. Kristus je však nejen příklad. Vzkříšený a oslavený Pán nám nabízí svou ruku, aby nás vytáhl, když upadáme do malověrnosti, zoufání a beznaděje, tak jako vytáhl Petra z hlubiny moře. Není potřeba mnoha slov, jen: „Pane, zachraň mne.“ I vy možná zakusíte, že vám budou všichni kolem radit, abyste utekli z místa, ve kterém stojíte, a vám to připadne jako jediné možné řešení dané situace. Tehdy si vzpomeňte na Petra. Skrze sílu víry se srdcem upřeným na Krista dokázal chodit po vodě či se vrátit do Říma, aby byl s pronásledovanými. Sám ze sebe vždy prohrál, když šel za Kristem, vítězil. Ptejme se tedy i my v našich životech pokaždé znova: „Quo vadis, Domine?“ A pak ho následujme. Amen.