Závěrem měsíce září přivítala katedra Královéhradecké diecéze překladatele a teologa Alexandra Fleka, známého především překladem Bible 21. století. Sasha jako překladatel se samozřejmě setkal s názorem, že ekumenická Bible je dostačující, nebo že překlad má sjednocující ráz pro ekumenická setkání a další překlady nejsou zapotřebí. Proto také vysvětloval, proč i přes názor mnohých si Bible podle něj zasloužila nový překlad, takový, který přináší potřebnou pestrost a současný jazyk. Srovnával toto své pojetí s otázkou Shakespeara v Anglii: „My máme oproti Angličanům velkou výhodu, ti slyší Shakespeara pořád ve staré angličtině. My oproti nim můžeme poslouchat klasika v několika překladech a můžeme se mu tak lépe snažit porozumět. Navíc jazyk Bible byl jazykem, kterým se ve své době běžně hovořilo. Současný jazyk Bible 21 se snaží své čtenáře podpořit v poznání, že děj Bible je stále živý, aktuální a hledající naše srdce. Kupříkladu když v Písmu čteme o ustanovení večeře Páně, náš překlad se nesnaží navodit „slavnostní“ atmosféru, protože, z mého pohledu překladatele bychom na textu páchali něco, co tam není a co můžeme nabídnout srozumitelněji.“
Alexandr také vyprávěl o své cestě víry: „ Vyrůstal jsem ve zcela ateistické rodině, ale přesto i tak, jako snad ke každému, i ke mně přicházely okamžiky, kdy jsem byl, viděno zpětně, velice blízký Bohu. Kdy jsem věděl, že existuje nějaké to keroacovské „TO“, ale „TO“ bylo vzdálené a nemilovalo mě. Pak mi bylo osmnáct, dělal jsem uklízeče na filosofické fakultě, kam jsem se nedostal. A ztratil jsem veškerou naději. Neměl jsem základ. Věděl jsem, že když lidi věří, myslí to s nimi “vesmír“ nějak dobře a doufal jsem, že mě to jednou potká. V té době jsem nemohl říct – ano, já věřím. Pak jsem se při jednom setkání modlil a poprvé jsem prožil Boží odpuštění a lásku… Od té doby chci to pro všechny.“
Inspirativní bylo slyšet příběh cesty Bible 21 k lidem, jak se dostala do povědomí a na „trh“. „Neměli jsme za sebou žádné ministerstvo a dotace, jen jsme chtěli, aby se každý den za nás lidé modlili. A tak tomu bylo a my byli opravdu 15 let zabezpečení. Když byla Bible přeložena, objednali jsme výtisk v nákladu 50 000 ks – neměli jsme ani korunu. Tiskárna nám řekla, že budou tisknout, když složíme zálohu na papír 1,5 milionu Kč. A lidé dávali dary a bezúročné půjčky, my mohli tisknout.
Pro mnohé to bylo bláhové, ale my si byli jisti, že Bibli splatíme. Bible se vytiskly. Když nemáte peníze, musíte udělat ze svých slabých stránek stránky silné – protože jsme neměli peníze na reklamu, použili jsme guerillový marketing, který je založen na nápadech a komunitě, která má o věc zájem. Připravili jsme tedy tiskovou konferenci, materiály do ruky, CD, letáky, tiskovou zprávu. Bible v jazyce lidu byla do měsíce rozebrána a my ji museli objednat k dotisku v dalším velkém nákladu. Boží milost je veliká…“
Jana Pechancová