Vážení přátelé, letošní adventní období je kratší, neboť poslední čtvrtá adventní neděle vyjde na Štědrý den, takže za týden touto dobou se již budete chystat zasednout ke štědrovečerní tabuli. Dnešní adventní setkání na tomto místě je tedy letos poslední, a tak bych se rád s vámi zamyslel nad přáním, které v blízkosti Vánoc často zaznívá. Mnozí si v těchto chvílích přejí bohatého Ježíška. Asi není potřeba vysvětlovat, že tím myslí především bohatou vánoční nadílku pod stromečkem.
Máme pět dětí, takže těch dárků je i u nás požehnaně. To zvláštní na vánoční zvěsti, tak jak ji čteme v Bibli a jak zaznívá i z mnohých koled, je však to, že Bůh nás v Betlémě obdarovává v tomto směru nikoli bohatým, ale chudým Ježíškem. Ano, je to zvláštní paradox Vánoc, že právě chudoba betlémského dítěte je vlastně iniciátorkou všech těch vánočních dárků, počínaje dary mudrců od východu a dnešními dárky našim dětem konče. Někdy se nám však bohužel stává, že nám všechny ty neživé věci zastíní skutečnou potřebu a chudobu těch živých kolem nás. Ta potřeba a chudoba lidí v naší blízkosti totiž nemusí být jen materiálního charakteru. Ta chudoba a nouze mnoha dnešních lidí možná spočívá spíše v tom, že bohatství vidí právě jen ve věcech, které se dají koupit. A tak místo chudého Ježíška, kterého nám k záchraně posílá Bůh, dneska nastupují bohaté banky, které slibují zvláště výhodné vánoční půjčky, aby lidé mohli mít „bohatého“ Ježíška. Ne, nehoruji za Vánoce bez dárků, ale přesto bych chtěl varovat před bohatým Ježíškem, který vás dostane do dluhů. Ten skutečný Ježíš totiž přišel proto, aby nás z bludného kruhu zla vysvobodil. A tak bych vám chtěl popřát, abyste nejen dostávali, ale sami dávali dárky, které jsou opravdu z lásky, které nic nemaskují, které druhé nesvazují, nečiní z nich dlužníky, ale jsou znamením vděčnosti, radosti a pokoje, který nepomíjí. Přeji vám Vánoce prožité ve světle lásky, které nepohasne s koncem svátků, ale bude vám svítit i na vaši cestu celým novým rokem 2007.