Promluva 24. května 2020 na 6. neděli po Velikonocích

Pokoj Vám, milé sestry a milí bratři.

Kristův pokoj, kéž Vás provází dnes a také i ve dnech příštích… Vzpomenete si, jak jste prožívali vloni 24. květen? Roku L.P. 2019 byl to pátek před 366 dny. Pro mě, protože mají v tento den svátek Jany, je to výrazný den, moje Jana slaví jmeniny. Vy ostatní předpokládám, byste museli více vzpomínat. Život už je takový, co jsme dělali před týdnem si vzpomeneme, ale co bylo přesně před rokem, to je těžší. Událost střídá další událost a život se rychle mění, nemůžeme si pamatovat vše. To ovšem neznamená, že by naše minulost byla v neurčité mlze, či dokonce v prázdnotě. Ne taková naše minulost není. Taková je ale naše budoucnost. Nevíme, co nás čeká a mnohdy nás to znervózňuje. Jsou i tací, kteří studují horoskopy a potřebují proniknout pod pokličku budoucna stůj co stůj i jinými způsoby.

Zkrátka rozhodně se nedivíme Ježíšovým učedníkům, že se vzkříšeného Krista potřebovali zeptat, co bude dál?: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ Tato otázka měla svůj duchovně společenský podtext a obsahovala v sobě mnohé – obnovu izraelského království, obnovu celku Země, rozlomení pout zla i smrti a ještě mnohé další. Ne, rozhodně se učedníkům nedivíme, že se takto ptali – i my bychom se ptali na jejich místě. Mesiáš je víc než jen prorok a Kristus přece musí dát jasnější kontury budoucnosti, chtělo by se i nám říci. Ale Ježíšova odpověď zní stroze: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci;“ Ježíšova odpověď však i přes odmítnutí pokračuje dál a je důležitá „ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“
Věcí učedníků není znát budoucno, ale dostat sílu pro vše, co je v životě čeká. Pravda, příliš tomu v ten okamžik učedníci nerozumí, a tak zírají do prázdna k nebi, když je Ježíš od nich vzat do nebe, jak jsme četli v knize Skutků apoštolů. A někdy tak, sestry a bratři, přiznejme – se do prázdna díváme i my. Ale ani naší věcí není znát budoucno, jako je právě naší věcí žít ze síly Ducha nyní, v tento den, v dnech příštích. Nevíme, co bude, jen tušíme, že nás nečekají jen pozitiva a nutné blaho. Proto jsme také i dnes vyslechli verše z 1. listu Petrova: „Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil.“
Je dobře, že slyšíme takovou výzvu v dnešní den, viďte, i když se nám dnes 24. května 2020 nic zlého třeba ani neděje a máme se, zaplať Bůh, dobře. Stále jsme jen malým ohroženým stádečkem.
Však právě proto Ježíš v dnešním evangeliu pozvedl své oči k nebi a modlil se. Modlil se ne protože by byl nejistý a zmaten, ale chtěl ujistit své učedníky, že se za ně modlí. Přes sílu zla a času – On se modlí stále za to své mnohdy slabé a neustále i ohrožené stádečko.
Ježíš se modlí, abychom stále poznávali Boha Otce a toto poznání jako dotek věčnosti propojovalo naši minulost, přítomnost a budoucnost.
Kristus se modlí, abychom se modlili spolu s ním v síle Ducha svatého. Abychom tak prožili cosi z 24. května L.P. 2020. A co bude dál? To není naší věcí znát budoucno, ale je na nás žít v síle jeho Ducha teď tady i na věky.