Kázání uveřejněné v ČZ 2/2012, Vznik CČS, J 2,13-22
Druhé neděli po Novém roce letos předcházejí dva významné dny. 6. ledna si křesťané tradičně připomínají Zjevení Páně – navštívení Tří králů; 8. leden je dnem vzniku naší církve.
Evangelium určené právě pro tento důležitý den naší církve najdeme vzácně shodně u všech čtyř evangelistů. Jan příběh uvádí hned na začátku po prvním Ježíšově zázračném činu, kdy při svatbě v Káni Galilejské proměnil vodu ve víno. Ježíš (před nedávnem v Káni dárce radosti), nyní rozzlobený soudce na chrámovém nádvoří. Ježíšovo rozzlobení nechápou ani sami učedníci. Čteme, že to všechno pochopili až po Kristově vzkříšení.
V pozadí dramatického příběhu je vlastně prokázání Ježíšovy legitimity – jeho zjevení jako Mesiáše – Spasitele. Ten, jehož narození v Betlémě si o Vánocích připomínáme, není jen bezbranným dítětem, ale Pánem a Vykupitelem. Pánem, který o člověku všechno ví, který o nás o všech všechno ví.
Očištění chrámu! Vše se odehrává na rozlehlém chrámovém nádvoří. Měřilo 80 tisíc metrů čtverečných. A vše, co se na něm odehrávalo, bylo pro provoz kultu velmi důležité. Směnárníci jsou zde proto, že chrámová daň nesměla být placena v jiných než židovských penězích. Prodavači zvířat zajišťovali servis poutníkům ze vzdálených krajů (a tak zde bylo najednou až 3 tisíce ovcí). Poutníci přicházeli, aby obětí očistili svůj život. Přicházeli se tak smířit s Hospodinem, aby získali znovu naději uprostřed beznaděje světa, aby se prostřednictvím kultu vykoupili z hříchu. Byl to staletími zaběhnutý řád, do kterého vstoupil Ježíš, aby všechno smazal. A když je dotazován, jakým právem, odpovídá výrokem o zboření a znovupostavení chrámu. Všechno se to děje o Velikonocích. Učedníci si při tom všem vybaví citát z Žalmu: „Horlivost pro tvůj dům mě stráví.“ (Ž 69,10)
Na nádvoří, které neslo jméno „nádvoří Pohanů“, pronesl Ježíš slovo o domě Otcově – věříme, že právě zde mluvil o Spáse, která platí neomezeně, pro každého, kdo se ke Kristu přihlásí. Chrám je obraz Ježíšova těla. A Ježíš je soudce, jehož soud bude vykonám tím, že sám nastoupí na místo odsouzeného. Ježíš je nový chrám, za tři dny postavený ve Vzkříšeném Kristu. Chrám, v kterém se ocitáme, kdykoli se sejdeme v jeho jménu a kdekoli se sejdeme v jeho jménu.
Bohoslužba jako kult vždy podléhá soudu, když život sám, ten náš každodenní život není bohoslužbou. Ježíš nechce zničit chrám, nechce odstranit kult, ale chce to všechno očistit. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a Pravdě. Důležité je jenom to, co nosíme v srdci. A vládne li našemu srdci opravdu Kristus, pak je to v našem životě znát, a co víc, táhne nás to do společenství, táhne nás to k bohoslužbám.
Vyčištění chrámu je útokem na vše, co je odsouzeno k smrti, Ježíš soudí pro život. Zve nás, abychom prolomili krunýř kultu a vstoupili na cestu nového života. Evangelijní text o očištění chrámu je velkým tématem historie církve. Je to téma reformace, je to téma vzniku naší církve. Je to citlivé téma současnosti: Církev a peníze?
Církev jako podnik? Kristus říká: „Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ To přeci vůbec neodpovídá tomu, co vidíme kolem sebe. Vše, co kolem sebe vidíme, církve církvemi nedělá. Církev dělá církví pochopené Slovo. Naše církev je údajně chudá, ale jak jsme na tom se Slovem, které dělá – tvoří církev? Slovo Boží nás vyzývá, abychom se nespoléhali na nic a nikoho jiného než na Ježíše Krista, který podlehl, ale zvítězil. Očisťme Kristův chrám ve svých srdcích! Změňme se! Nezapomínejme, že každá církev se skládá z jednotlivců. Tedy i ta naše církev je taková, z jakých se skládá jednotlivců. Amen.