Tak nám proběhlo sčítání lidu. Schválně začínám parafrází úvodní věty Haškova Dobrého vojáka Švejka, řkoucí: „Tak nám zabili Ferdinanda!“ Podle mnoha reakcí na zveřejněné výsledky sčítání lidu mám totiž stále silnější pocit, že stejně jako „sedm kulí v Sarajevu“ odstartovalo nekonečný řetěz malérů postihujících chudáka Josefa Švejka, tak mezi křesťany sílí obavy, že sčítání lidu odstartovalo nekonečný řetěz malérů postihujících české církve. Nelze popřít, že zveřejněné výsledky vypovídají o nepřehlédnutelném masivním odlivu lidí z církevních společenství a odklonu od náboženské orientace společnosti jako celku.
Tedy, na první pohled se zdá, že to nelze popřít. Já teď předložím pohled druhý. Nad zveřejněnými údaji se církve chytají za hlavu, případně po pštrosím způsobu hlavu strkají do písku, a odpůrci církví, víry, Boha jásají a s uspokojením předkládají statistické údaje k argumentaci typu: „Vidíte, jak sčítání lidu ukázalo, jak je vás málo a jak vás stále ubývá?“ Já teď budu tomuto argumentu těmi samými čísly oponovat. Výsledky sčítání lidu, tak jak bylo nastaveno, totiž čistě statisticky nevypovídají o úbytku věřících vůbec nic.
A teď tedy ta čísla.
K datu 1. 1. 2011 měla Česká republika 10 532 770 obyvatel (zdroj – internet, Algin.cz ze dne 27. 1. 2012). Datum 1. 1. 2011 se sice nekryje přesně s okamžikem sčítání, s pravděpodobností hraničící s jistotou lze ale tvrdit, že rozdíl v počtu obyvatel je zanedbatelný. Podle výsledků sčítání lidu (následující číselné údaje – zdroj – internet, článek na Novinky.cz ze dne 27. 1. 2012) se k náboženské orientaci přihlásilo celkem 2 175 087 lidí (20,651 % obyvatel) a jako bezvěrci se prohlásili celkem 3 612 804 lidé (34,301 % obyvatel). Celkem se tedy k otázce své náboženské orientace vyjádřilo 5 787 891 lidí (54,951 % obyvatel). Ale celkem 4 744 879 lidí (45,049 % obyvatel) využilo práva na tuto otázku neodpovědět. Pokud tedy odpůrci zlomyslně říkají: „Vidíte, pánbíčkáři, je vás už jen pětina, sotva 20 %, jste mizející pozůstatek temné minulosti,“ pak na to můžeme klidně odpovědět: „Podle sekulárním státem provedeného sčítání lidu je nás nejméně jedna pětina, celých 20 %. A vzhledem k počtu těch, kteří se nevyjádřili, nás podle nestranných statistických ukazatelů může být teoreticky až 65,7 %.“ Když si informace takto srovnáme, nedomnívám se, že je na místě propadat malomyslnosti, alespoň pokud jde o statistická čísla. Zároveň není ale také jediný důvod k jakémukoliv uspokojení.
Ano, sčítání lidu potvrdilo těžkou krizi českých církví, ale o té všichni víme i bez statistických ukazatelů. Ano, nejsme na tom zle, jsme na tom mizerně. Ale pokud propadneme bezmocné malomyslnosti, jak mnohde vidím či slyším, budeme přesně jako učedníci v Mt 8,25, kteří v bouří zmítané lodi jen ustrašeně volají: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“ A jaké odpovědi se jim dostalo? „Proč jste tak ustrašení, vy malověrní?“ Každý z nás se někdy neubrání malověrnosti a mnozí jsou právě dnes malověrní právě
proto, že je nás málo, ať už za to můžeme jenom my sami nebo souhrn mnoha dalších okolností. Je to zlé, to je pravda.
Kde najít posilu? Ježíš své následovníky přirovnává v Mt 5,13 k soli a království nebeské v Mt 13,33 ke kvasu. A soli i kvasu je přece vždy menšina ve hmotě, kterou mají osolit a prokvasit. Nepřipravuje nás tím náhodou Ježíš na nepříjemnou skutečnost, že pokud máme být solí a kvasem, že nás vždycky bude menšina? Když mi jednou tohle „docvaklo“, nebylo nás potom víc, ale už to nedeprimovalo. Samozřejmě, tento výklad je nutné brát jen jako posilu ve chvíli slabosti!
V žádném případě to nesmí být obhajoba bídného stavu církve! Náš protivník prostě stále obchází jako „lev řvoucí“. A teď právě řve: „Je vás málo! A bude vás ještě méně! Jste v koncích!“ Ano, je nás málo a možná nás bude ještě méně, ale nejsme v koncích! A abychom ani v budoucnu nebyli v koncích, musíme začít upřímně se modlit a upřímně pracovat na Boží vinici tam, kam nás Bůh povolal. A Bůh pak oslaví své jméno i na naší církvi, která se opět stane plně jeho lidem (jak si před Bohem v této otázce v tuto chvíli naše církev stojí, si dovolím nechat bez pokusu o odpověď). Jak to má v každém konkrétním případě vypadat v praxi, to hledejme každý ve svém osobním vztahu s Bohem. Celou tu mizérii současnosti můžeme brát buď jako neštěstí nebo jako výzvu. Já jsem pro výzvu. Prostě, je to mezi námi a Bohem. On to nepokazí. A co my?
A když už jsem se s tím řvoucím lvem „otřel“ o První list Petrův, tak jím také svoji úvahu zakončím. Takže tedy: „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude na světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen!”
Roman Zejda, převzato z ČZ 8/2012