Pouť pro pravdu jsme šli letos počtvrté.
Poprvé ovšem začínala bohoslužbami v zapůjčeném prostoru – ve sboru.
Jednotlivá zastavení letos byla věnována Husově Řeči o míru (SERMO DE PACE), kterou si Hus připravoval pro Kostnický koncil. Ostrá kritika, obsažená v Řeči, je citací z jiných církevních autorit (světců i papežů). Tím se Hus zároveň kryl a zároveň dokládal, že jeho vlastní kritika má opodstatnění. Pro sebe jsme ze spisu vztáhli zejména ponaučení o Božím míru. Ten je třeba nalézt – ve vztahu k Bohu, k sobě samému i k bližním. Mír světský je totiž vratký, závislý na dohodě hříšných lidí. Mír Boží člověku nikdo vzít nemůže. V souvislostech současného světa je tato Řeč po šesti stoletích opět aktuální a způsobem ostrým i laskavým čelí obavám z budoucnosti.
Protože každý šel podle svých možnosti, z poutníků, kteří vyšli, prošli celou asi 10kilometrovou trasu jen čtyři, další se buď připojovali cestou nebo si pouť podle možnosti zkrátili přejezdem do Ameriky. Pouť se už tradičně koná pod žhavým sluncem, je radno vyhledat stín, být dobře zásoben vodou a zvážit své síly. Žhavý den (přes 35 stupňů Celsia) byl krásný také tím, že pouť dává příležitost prožívat víru jiným způsobem: Při jednotlivých zastaveních (bylo jich osm) se zamyslet, pomodlit se písní, moci se ptát a rozmlouvat o věcech, na něž se běžně nedostane. Jana Wienerová
