u příležitosti jeho nedožitých 83. narozenin
27. 9. 1927 Lipí u Náchoda – 8. 6. 2011 mladá Boleslav
Narodil ses do chudých poměrů jako první dítě dělnických rodičů. Odtud asi tvé silné celoživotní sociální cítění. Po své matce Anežce jsi zdědil přísnost a smysl pro řád a odpovědnost, po otci Jindřichovi vlídnost a smysl pro humor. Měl jsi štěstí na dobré faráře K. Paděru a J. Hodka v Náchodě, kde ses od dětství aktivně zapojil do sborového života naší církve, především do skupiny mládeže. Už jako zámečnický učeň před svým studiem na gymnáziu jsi měl překvapivě jasno – stát se farářem CČS(H). Na gymnáziu jsi psal o svém duchovním růstu, zrání – úžasné, hluboké čtení!
Na HTF ti přezdívali „rudý Hanuš“ pro tvé pokrokové, sociální smýšlení, zapálení pro spravedlnost. Jaký paradox! A pro tebe jaké zklamání, když jsi byl později komunisty zatčený a uvězněný jenom proto, že jsi říkal otevřeně a nebojácně pravdu o podvodech a nespravedlnostech. Byl jsi aktivní farář pracující s dětmi a mladými a chtěl jsi také stále učit náboženství ve školách. Neoficiální důvod odnětí svobody na osm měsíců nepodmíněně a 10 let zákazu duchovenské činnosti: „Aby ostatní faráři drželi hubu, vy budete sedět!“ Oficiálně: Pobuřování proti socialistické republice. Stačilo podepsat spolupráci s StB a byl bys druhý den u své milované manželky Libuše, která byla v naději s vaší první dcerou. Opakovaně jsi jakoukoli spolupráci s StB odmítl. Také proto jsi byl až do důchodu venkovským farářem – šťastný a spokojený mezi lidmi, pastorační typ duchovního, zapálený pro věc víry. Díky za to, že hrdě neseme rodné příjmení Hanušovy.
Nezapomeneme na večery mladých v našem bytě na faře ve Frýdlantě, na rozhovory, které jste s maminkou moudře a nenásilně s námi mladými vedli. Nezapomeneme na ilegální tábory ve Zlaté Olešnici a v Dubnici. Díky za debaty s tebou, za teologické diskuse i za tvá nadšená a přesvědčivá kázání.
Radoval ses se svými pěti vnuky a vnučkou, do poslední chvíle ses o ně zajímal, podporoval jsi je, miloval… Proto i oni při tobě stáli do posledních tvých pozemských dnů a stále si tě váží. Poslední roky nebyly lehké, byly poznamenány nemocemi, slabostí, těžkou operací srdce. Po ní jsi dostal ještě devět let plnohodnotného života uprostřed své rodiny a tebou milované církve. I když je nám bez tebe smutno, přejeme ti, že jsi již u svého Pána, v jeho radosti, lásce a pokoji. Čteš v protonaci (jak jsi po tom toužil), znáš již zřejmě odpovědi na mnohé své otázky. Jistě tě potěšilo, kolik lidí z církve se s tebou přišlo 21. června rozloučit. Ten den i obloha plakala s námi. Pak zasvítilo slunce, udělal se nádherný podvečer a zazářila dvojitá duha… znamení od tebe? Víme, že žiješ, že jsi v té jiné, duchovní dimenzi spokojený a šťastný. Propouštíme tě z našeho objetí a za všechno ti děkujeme!
Tvoje dcery Libuše a Jindřiška, ČZ 39/2011