Publikováno

Nesetrvávej ve svém hněvu

Kázání o 2. neděli adventní, lekcionář „Pokání a obnova církve“

Kněz Zachariáš, spravedlivý a bezúhonný, oněměl po rozhovoru s Božím poslem v chrámu, když zapochyboval o ohlášené Boží milosti (pak už „neměl co říct“, pak už musel jen čekat). Ale po narození syna, když již smí otevřít ústa, zpívá chválu svému Bohu. Zpívá o Spasiteli, který přichází. Zpívá o záchraně lidu z rukou veškerých nepřátel, o smlouvě s Abrahamem, o Boží věrnosti. Chválí Boha a uvědomuje si, že on je zdroj všeho dobrého, co lze prožít. Chválí Boha a chápe, že dítě, které mu bylo ve stáří dáno, není dítě pro něj, ale pro Boha. Že přišlo na svět s úkolem prorocky připravit cestu zaslíbenému Mesiáši, Vycházejícímu z výsosti. Ten má přijít jako záchrana ze tmy a stínu smrti a přivést lidi na cestu pokoje. Stín smrti je neoddělitelným rubem našeho bytí. Smrt jej vrhá po celou dobu našeho života – nemocemi těla počínajíc, pošramocenou duší pokračujíc, pokaženými vztahy nekončíc. Pokračovat ve čtení „Nesetrvávej ve svém hněvu“

Publikováno

Připravte cestu Páně

Kázání o 1. neděli adventní, lekcionář „Pokání a obnova církve“

První adventní nedělí vstupujeme do nového církevního roku a tradičně nás obdobím adventní přípravy provází postava proroka Jana Křtitele připravujícího cestu Páně a vybízejícího nás k témuž. Svědectví o Janu Křtiteli k nám tuto neděli zaznívá z Lukášova evangelia, a tak jistě stojí za pozornost, co tento evangelista zdůrazňuje ve srovnání s ostatními. Vtom základním je samozřejmě shoda. Je to výzva k pokání – obrácení a křest na odpuštění hříchů i odkaz na slova proroka Izajáše. Pokračovat ve čtení „Připravte cestu Páně“

Publikováno

I my jsme zvání ke svobodě

Kázání o 22. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

To slovo Janova evangelia, které je nám kazatelským plánem naší církve doporučeno na den velikého svátku naší země, 28. říjen, v němž si připomínáme zrození svého svobodného státu po první světové válce, je možné slyšet i při některých jiných, také významných příležitostech. Např. v den světové reformace, který je také připomínán v tomto říjnovém čase. Možná, že bychom toto slovo mohli zaslechnout i při příležitosti dnů, ve kterých si připomínáme po nových dnech a létech své nesvobody její znovunabytí po druhé světové válce. A možná, že by nám zaznělo blízce i při připomínce nedávného darování svobody po čtyřiceti opět nesvobodných a pro mnohé bolestných rocích. Pokračovat ve čtení „I my jsme zvání ke svobodě“

Publikováno

Odpouštět pořád?

Kázání na 20. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Ježíš nás učí, že zlo nemáme oplácet zlem, nýbrž že máme odpouštět. Ne jednou, ne dvakrát, ale třeba i sedmkrát za jeden den. V Matoušově podání se na otázku odpouštění ptá sám Petr a zdá se mu, že sedmkrát je dost. Ale dostává odpověď – ne sedmkrát, ale sedmdesátkrát sedmkrát. Nejde o to, aby si člověk dělal čárky až do téměř pěti set. Právě naopak, jde o to, aby si vůbec žádné čárky nedělal a odpouštěl pořád. Pokračovat ve čtení „Odpouštět pořád?“

Publikováno

Příteli, pojď dopředu

Kázání o 15. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Když jsem se zamyslel nad větou, která popisuje, jak Ježíš pozoroval ty, kteří si vybírají a derou se o přední místa, představil jsem si lidskou strkanici, která se děje na tolika místech okolo nás. V novém obchodním domě, na koncertě slavného zpěváka, na večerním banketu okolo švédských stolů či v naší politice. V lidské povaze je neustále se drát kupředu, být první tam, kde se mi může dostat potěšení pro můj žaludek, kde můžu obohatit svůj byt novou věcí, popřípadě se pochlubit setkáním se slavným zpěvákem, sportovcem či se jinak zviditelnit. Patřit k těm, kteří mají nejlepší auto, nejvíc vydělávají nebo mají nejúspěšnější děti. Pokračovat ve čtení „Příteli, pojď dopředu“

Publikováno

Pravý a nepravý pokoj

Kázání  o 13. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Co s ohněm a rozdělením v duchovním životě, na cestě víry? Přiznávám, že s touto perikopou z Lukášova evangelia nejsem nějak moc srozuměna, dokonce musím přiznat, že se mi nelíbí, je mi nepříjemná. Pána Ježíše máme tolik rádi – jako toho vždy hodného, laskavého, moudrého, neubližujícího, chápajícího, milosrdného, odpouštějícího a přinášejícího pokoj, odpuštění, lásku a spásu všem. Vždyť nazýváme Ježíše „Knížetem pokoje“, „pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám“ (J 14,27) – takovými slovy utěšuje Kristus ustrašené učedníky, „pokoj Páně“ – tak se několikráte zdravíme při bohoslužbě. Pokračovat ve čtení „Pravý a nepravý pokoj“

Publikováno

O modlitbě

Kázání o 10. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Určitě se vám mnohým, sestry a bratři, někdy v životě stalo, že do rozhovoru s vámi náhle někdo, když zjistil, že jste křesťany, vložil konstatování: „Modlit se neumím“ nebo „neznám žádnou modlitbu“. Možná někdy přišla i výzva od onoho dotyčného: Nauč mne to, nauč mne nějakou modlitbu. Právě z těchto otázek a výzev jasně vystupuje možná snad i hluboká neznalost člověka o modlitbě a jejím zkreslování. Slyšíme-li tato slova, vysvítá nám zcela jasně fakt, že mnozí lidé jsou přesvědčeni o tom, že vědí, co je modlitba. Jejich vnímání této skutečnosti, pro křesťana zcela běžné, ale na druhou stranu velice zvláštní a slavnostní, se omezuje na modlitbu jen jako na sbírku krásných slov, která jsou vyřčena většinou o bohoslužbách či jiných svátostných i mimosvátostných příležitostech. Vždy však ústy, lidskými ústy, která dovedou jak „milovat“ tak ničit. Pokračovat ve čtení „O modlitbě“

Publikováno

Vzdát se své moci a autority

Kázání o 2. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

V armádě platí docela jiná pravidla než v „obyčejném“ životě. Slovo, rozkaz zde má naprosto zvláštní závaznost. Neuposlechnout nařízení znamená zradit velitele. Setník vystupující v našem dnešním evangeliu by o tom mohl dlouze vyprávět. Jako velitel vojenského oddílu měl velikou zodpovědnost, ale také stejně zavazující autoritu. Každé slovo musel dlouze zvažovat, protože jeho rozhodnutí a nařízení byla se všemi důsledky s vojenskou kázní ihned splněna. Mohl chybovat, stejně jako triumfovat. Jednoduše řečeno, co rozkázal, ať dobré či špatné, stalo se bez prodlení. Pokračovat ve čtení „Vzdát se své moci a autority“

Publikováno

Stojíme ještě o spásu?

Kázání o 6. neděli po Velikonocích, ekumenický lekcionář cyklu C

Za svůj nedlouhý život jsem už stačil vypozorovat, že jako křesťané máme někdy tendenci pohrdat světem nebo se od něj v lepším případě alespoň distancovat, neboť svět je námi vnímán jako zkažený, plný hříchu a nikterak se neslučuje s Božím královstvím, ke kterému jsme povoláni a které přece neustále hledáme. A věřte mi, přátelé, přehlíživý postoj ke světu není správný a ani z biblického hlediska oprávněný. Pokračovat ve čtení „Stojíme ještě o spásu?“