V Dobrušce skončil 3. ročník festivalu „3 soboty“

festival_dobruskaV polovině srpna se v Dobrušce uskutečnila třetí a poslední část třetího ročníku letního alternativního divadelního festivalu“ 3 soboty”. Festival pořádá místní náboženská obec za pomoci mnoha mladých lidí z Dobrušky, kteří se účastní nejen samotné realizace festivalu, ale i jeho příprav, propagace a tvorby plakátů.

Když jsme s festivalem začínali, byl dramaturgicky zaměřen na mladší až střední generaci, ale jak čas ubíhá a postupně dorůstají malé děti návštěvníků, musíme program trochu upravit i pro ně. Není proto vyloučeno, že příští ročník bude směřovat hlavně na malé diváky a pro rodiče se najde představení až v podvečer. Pokračovat ve čtení „V Dobrušce skončil 3. ročník festivalu „3 soboty““

Vzpomínka

V Čáslavi vzpomněli při bohoslužbách 125. výročí (narozen 7. 5. 1886) svého bývalého předsedy rady starších, starosty města a poslance br. Ferdinanda Práška. Zasloužil se o vybudování tamního sboru, v parlamentu hájil zájmy naší církve a ve 30. letech minulého století byl místopředsedou ústřední rady.

18. kurz varhaníků a zpěváků naší církve přede dveřmi

Místem letošního setkání varhaníků a zpěváků naší církve se stává poprvé Hradec Králové, a to ve dnech 5. srpna – 13. srpna. Jeho vedoucím je už poosmnácté Zdeněk Kovalčík a spirituálem bratr emeritní patriarcha Josef Špak. Kurz se koná pod patronací královéhradeckého biskupa br. Štěpána Kláska a je otevřen zájemcům z celé církve – začátečníkům i pokročilým. Pokračovat ve čtení „18. kurz varhaníků a zpěváků naší církve přede dveřmi“

Setkání na cestě

Kázání uveřejněné v ČZ 19/2011, 2. neděle po Velikonocích, Lk 24,13-35

Učedníci jsou zpražení. Už je to třetí den a nic. Nic se nestalo. Zázrak se nekonal. Je to téměř poválečný popis, člověk vidí tu pustinu vně i uvnitř, jak jdou tu přibližně jedenáctikilometrovou pouť bez entuziasmu, bez vize, bez budoucnosti. Učedníci s ničím nepočítají, a potká je zázrak. Učedníci stojí v zármutku, a mluví s nimi sám Pán. Ještě to nevědí, ještě neutíkají za ostatními, příběh se teprve rozvíjí, ale Bůh už je zde. Ačkoli je pořád šero, pořád se připozdívá, Pán už je tu a řeší. Řeší jejich – naši skepsi. Pokračovat ve čtení „Setkání na cestě“

Zápisky z nevšedního víkendu v Betlémě

mladez_betlemDen první

V pátek po poledni jsme se vydali z Prahy směrem na sever. Procestovali jsme snad polovinu republiky a slunce dávno zapadlo za obzor, než jsme dorazili do Betléma. Myslím ten Betlém v Janských Lázních, který je rekreačním střediskem naší církve.

Cesta byla sice dlouhá, ale vesele nám ubíhala, protože skupina mladých husitů se dokáže zabavit i v omezeném prostoru automobilu. Přivítalo nás přívětivé světlo, které zářilo z rozsvícených oken Betléma. Vše nasvědčovalo tomu, že celocírkevní setkání mládeže již začalo. Pokračovat ve čtení „Zápisky z nevšedního víkendu v Betlémě“

Pokoušení

Kázání v Broumově v postě 2011
Gn 2,15–17; 3,1–7 a Mt 4,1–11

Jak jinak říci ty nejpodstatnější věci života než mýtem? Už pro starověké kultury to byl nejjednodušší způsob. Mýty se zabývají člověkem a podstatou jeho vztahů. Bible řadu mýtů přebírá ze svého okolí, ale biblický autor je přeříká jinak, přeznačí je. Říká především, že hlavní roli pro člověka ve všem hraje Hospodin Bůh. Pokračovat ve čtení „Pokoušení“

Za bratrem biskupem Jaromírem Tučkem

Ve věku 77 let zemřel 18. února bratr biskup Jaromír Tuček. Narodil se v Hradci Králové, kde se mu dostalo základního i středního vzdělání. V roce 1951 byl přijat na Husovu československou bohosloveckou fakultu a po jejím absolvování byl 16. října 1955 patriarchou Františkem Kovářem v Husově sboru v Praze-Vršovicích vysvěcen na kněze. Po vojenské službě působil nejprve jako duchovní v Pardubicích, pak byl ustanoven farářem v Lanškrouně a následně ve Frýdlantu v Čechách. Pokračovat ve čtení „Za bratrem biskupem Jaromírem Tučkem“

Buďme lampou, ne reflektorem

Kázání uveřejněné v ČZ 9/2011, 5. neděle po Zjevení Páně, Mt 5,13-20, 1K 2,1-16

Nejspíš jste už mnohokrát slyšeli tu výzvu „Buďte světlem světa a solí země“. Podvědomě cítíme, co se po nás chce, ale jak často máme příležitost a čas se nad tím zamyslet? Co znamená být světlem světa? Dnes je nám horem dolem vtloukáno do hlavy, že ať děláme, co děláme, musíme v tom být nejlepší a všichni to musí vidět a ocenit. To by nás mohlo vést k dojmu, že máme svítit nejvíc ze všech a pokud možno barevně. Světlo však má lidem sloužit k tomu, aby ve tmě nezakopli, aby se jim dobře četlo nebo dobře vykonávaly různé činnosti. Nebo aby jen navozovalo příjemnou atmosféru. Málokdo chce mít doma reflektor, na kterém by se dala smažit vajíčka, protože při něm se nedá dělat nic. Zato obyčejných žárovek a svíček máme každý dost a dost. Pokračovat ve čtení „Buďme lampou, ne reflektorem“