Kázání uveřejněné v ČZ 21/2014; 5. neděle po Velikonocích; J 14,15-21
Pokoj vám, milé sestry a milí bratři! V evangelijním textu, nad kterým se dnes zamýšlíme, již Pán Ježíš připravuje učedníky a následně celou vznikající i budoucí Církev obecnou na to, že ji brzy „opustí“. Mluví prorocky otom, že fyzicky už ve světě nebude přítomen, ale dává úžasné zaslíbení – kdo ho bude milovat a zachovávat jeho přikázání, bude mít v Ježíši stálou oporu. Pán slibuje, že se bude za každého svého věrného učedníka přimlouvat u Boha Otce a na Zem pošle zástupce – Ducha Božího (svatého), aby se o věřící staral. Aby pro učedníky konal to, co pro ně konal sám Ježíš, když býval s nimi. Ježíš nazývá Ducha Božího Přímluvcem, což doslova znamená „povolaný na pomoc“, ale je to výraz významově velmi bohatý. Znamená i Utěšitel, Povzbuzovatel, Rádce, Pomocník, a dokonce i Obhájce, Advokát, Zastánce, a rozhodně v neposlední řadě i Přítel. Pro život zkaždého znás to znamená mnoho. Boha sice nemůžeme fyzicky spatřit, ale jeho lásku apřítomnost můžeme vnímat a prožívat, pokud ho přijímáme do svých životů, a jak již bylo řečeno, alespoň se snažíme zachovávat jeho přikázání. Duch Boží pak působí vnašich srdcích imyslích, že si uvědomujeme Ježíšovu blízkost, realitu jeho lásky, požehnání i pomoc. Pokračovat ve čtení „Stále se naplňující zaslíbení“