Církve československé husitské
Milí přátelé,
mnozí již víte, že Kulturní dům Vrchlabí pořádá i letos jedno ze zastavení Vrchlabského hudebního léta v našem sboru CČSH ve Vrchlabí. Vystoupí García trio pod vedením známého houslového virtuóza E. G. Salase. Spolu s pořadatelem srdečně zve i naše náboženská obec. Více informací na přiloženém plakátku.
Zdraví
Vladimír Hraba
Vážení a milí duchovní!
Obracím se na Vás s prosbou týkající se liturgického Stolu Večeře Páně.
V současné době interiér našeho sboru dr. Karla Farského ve Velkém Vřešťově prochází celkovou rekonstrukcí – vymalování celého kostela po více jak 30 letech. Při této příležitosti se snažíme nejen výmalbou, ale i drobnými úpravami zlepšit celý liturgický prostor.
Rádi bychom také vyměnili bohoslužebný stůl, jehož stav (silné napadení červotočem) i vzhled je nedobrý.
Prosím, nemáte ve svěřených NO liturgický stůl, který nepoužíváte a který by byl vhodný do prostoru našeho sboru? Prosím, mohli byste ho darovat, popř. věnovat za symbolickou cenu?
Předem děkuji za ochotu a vstřícnost.
Přeji příjemné dny.
Eliška Zapletalová
I. Těm z cizinců, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky, praví: „Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy, přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí,
Izajáš 56, 6-7a
Už nejsme cizinci, Otče, Tvá láska k člověku tak rozhodla. Srdce i jména služebníků znáš dokonale a my ze srdce toužíme, aby Tvé jméno bylo posvěceno.
Odkláníme tedy pýchu Tobě vzdáleného člověka, skláníme se před Tebou a ve Tvém jménu a pro Tebe, ne pro sebe, chceme shromažďovat.
Prosíme, oblaž nás radostí služebníků, obdař nás radostí, která přivádí a spojuje život a druhé…
I. Tu mu hlas řekl: „Co tu chceš, Eliáši?“ Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“
1. Královská 19, 13b – 14
Tvůj tichý hlas, Otče, se nás ptá a my často hlasitě odpovídáme v přesvědčení, že náš problém života je jako velký vítr, zemětřesení, či oheň.
Stojíme uprostřed palčivosti jako Eliáš, není v nás pokoj a radost a ani nemůže k nám proniknout, dokud se před Tebou neztišíme.
Tvůj tichý hlas nás s laskavostí směřuje k životu, Otče. Díky Tobě víme, co máme konat, máme vstát, jít – už jdeme…
Nedaleko Lipska na zámku Rochlitz je ještě do konce října zajímavá výstava v rámci příprav 500 let reformace – Silné ženy.Vyplatí se navštívit výstavu o víkendu, kdy je ve 12,30 a v 15 hodin komentovaná prohlídka. O ženách v době Lutherovy reformace se můžeme dozvědět velmi zajímavé informace. Elisabeth von Rochlitz byla např. jedinou ženou, která měla své nezastupitelné místo mezi evangelickými šlechtici (muži) v tzv. Šmalkaldské jednotě.
I. Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná.
Izajáš 55,2b-3
Pane, chtěl bych Tě poslechnout a jíst, co je dobré, má duše potřebuje nasytit.
Mé uši slyší různý hluk slov, informací, co prolétnou duší a nezasytí.
Prosím dej, ať mě tento den nevysuší zlem pomíjivosti a prázdnoty. Prosím, ať Tvé milosrdenství zaplaví to, co je kvůli včerejšku ve mně vyprahlé…
Pokračovat ve čtení „Modlitba 31. týdne (28. července – 3. srpna)“
Rozhovor uveřejněný v ČZ 26/2014 na titulní stránce
Bratře biskupe, uplynul rok od chvíle, kdy vyšla v Českém zápase zpráva o Vašem zvolení biskupem Královéhradecké diecéze se stručným rozhovorem s Vámi, kde jste mimo jiné uvedl krásnou větu, že „člověk je poutník, co vždy za sebou zanechává jisté stopy a ani nemůže projít životem, jakoby nebyl…“ Je to samozřejmě ještě relativně krátká doba, ale povězte, jak byste charakterizoval stopy, které jste zatím v diecézi v nové službě zanechal? Pokračujete s aktivitami na poli politickém akulturním, okterých jste se tenkrát zmínil?
Charakteristika mých aktivit pod Ještědem se dá shrnout jedním slovem – jsem ve fázi loučení. Rozhodli jsme se totiž s rodinou přestěhovat na rovinu v Hradci Králové. Loučím se pomalu s krajinou, začínám odhazovat různá „pádla“, která mi přistála v rukách a teď je potřeba, abych je přehodil jiným, a pomalu se loučím i s lidmi (je to těžší, než jsem čekal). Pokračovat ve čtení „O hledání Boží vůle, komunikaci i liturgii s bratrem biskupem Pavlem Pechancem“
I. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?“ Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc.
1. Královská 3,9-10
Hospodine, touhy pozemšťanů táhnou ke spokojenému dlouhému životu v bohatství a bez nepřátel. Žijeme totiž ve věčné nejistotě, nikdy nemáme dost a všichni a všechno nestojí v přátelství.
Palčivější než naše touhy je ale to, že neumíme být vždy dobrými soudci- neumíme rozlišit dobro od zla.
Prosíme jako dávný Šalamoun, dej, ať procitneme ze spánku a dokážeme dnes sloužit Tobě a Tvému království v moudrosti od Tebe…
Pokračovat ve čtení „Modlitby 30. týden (21. – 27. července)“
I. Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: „Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není. Kdo je jako já? Jen ať se ozve! Ať to oznámí, ať mi to předloží! Od chvíle, kdy jsem navěky ustavil svůj lid, kdo mu oznamuje, co přijde a co má nastat?
Izajáš 44,6-7
Králi nebe a země, Bože jediný, jsi nesouměřitelný, není možné Tě přirovnat – poměřit s ničím.
My lidé rádi počítáme, plánujeme budoucnost své cesty života, poměřujeme a rovnáme, ale Ty jediný jsi první a poslední. Jen Ty jsi tím, kdo měří i rozhoduje.
Prosíme, napřimuj naši cestu života, dej, ať nevnímáme svět viděním svých výher a proher. Ty rozhoduješ – Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi…
Pokračovat ve čtení „Modlitby 29. týden (14. – 20. července)“
Krásnou přírodou Broumovska vedla již potřetí Pouť za pravdu s Mistrem Janem. Po nedělních bohoslužbách, posunutých o hodinu dopředu, jichž se zúčastnily naše starší sestry, se vydali zejména ti mladší na pouť vedenou přes náměstí ke gymnáziu a pak Broumovem dál až pod Stěny. Vloni a předloni přesáhli počtem přespolní „Broumováci“, kteří sem při-jíždějí na prázdniny a dovolené, letos měli v komorním počtu převahu domácí.
Téma pouti – zjišťování „ztrát a nálezů“ – bylo založeno na Ježíšově zaslíbení těm, kdo ztratí svůj život pro něj (Lk 4). V sedmi zastaveních jsme tedy probírali, co lze považovat v životě za zisk, co za ztrátu, a připomínali si při tom úsilí a osud M. J. Husa. Jeho jméno kromě červen-cového výročí v médiích ani nezazní – možná právě pro Husův nárok na pravdivost výroků i života. Příští, jubilejní rok se dá předpokládat, že se situace změní. A přece nejlepší připomínkou se bez velkého a slavnostního řečnění může a má stát život každého z nás. (JW)
(Fotografovala Jarmila Šenková.)
