Milé sestry a milí bratři v Kristu,
zdravím Vás prostřednictvím občasníku s tím, že se s mnohými z Vás setkáme v sobotu 25. dubna na diecézním shromáždění v Hradci Králové. Pro tento den je vylosován verš v Heslech z proroka Daniela. Nebo přesněji řečeno, prostřední část verše 14 z 9 kapitoly. V této kající modlitbě Daniel jednoduše řečeno vyznává, že lid nemůže naříkat na Hospodina, ale jen sám na sebe. V tom se příliš nezměnilo, také i my často „naříkáme“ nad životem svým, církevním nebo nad vnější politikou a je nám pohodlné vinit z bídy světa druhé, či dokonce Hospodina a nepřiznávat si svůj vlastní podíl na zpronevěře, díky své malosti, zatvrzelosti a porušenosti hříchu. I naše diecézní shromáždění tedy jistě bude potřebné začít kající modlitbou, nadějeplnou prosbou o milost a požehnání.
Setkáme se na diecézním shromáždění, protože nám tak velí řády našeho společenství. Budeme opět chtít mnohé otevřít, rozvrhnout, určit co a jak bylo a co se má dít v té pestré rodině našeho duchovního domova – Církve československé husitské. Naše uskupení v Královéhradecké diecézi je plné nedokonalosti a šrámů z doby dávné i nedávné. Držíme ale pohromadě a naše církevní loď uplula další rok ve svém putování.
Těším se tedy s mnohými v sobotu 25. dubna na viděnou. Posíláme v občasníku upřesnění pro nové místo konání diecézního shromáždění, malou zprávu, propojení, co se odehrálo mezi posledním občasníkem.
A všem Vám, milé sestry a milí bratři, posílám tímto způsobem malý pozdrav a velkou prosbu, abychom se za sebe navzájem modlili a v rodině církve si pomáhali v plavbě, která je ještě před námi…
Váš biskup Pavel 
Nebeský Otče, na rozdíl od nás jsi spravedlivý ve všem svých činech. My býváme lid tvrdošíjný. Prosíme o Tvou shovívavost. Milost, která by všechno naše naříkání překryla, dodala jistotu, radost a životaschopnost pro naši společnou plavbu dalšími dny. Amen.
