Církve československé husitské
Náboženská obec Hronov
za přispění Královéhradecké diecéze Církve československé husitské
pořádá ve dnech 7. – 11. 9. 2015
BABÍ LÉTO
Pobyt pro seniory se uskuteční
v Janských Lázních v rekreačním zařízení Betlém
Cena: 1 290,-Kč
Přihlášky zasílejte na adresu: Náboženská obec CČSH v Hronově, Padolí 240, 549 31 Hronov
nebo e-mail: faraccsh.hronov @seznam.cz
I. Elijáš sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: „Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové.“ Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“
2. Mojžíšova 16, 13b-15
Pane, někdy býváme k smrti vyčerpáni zápasem, do něhož nás situace života staví, jsme zemdlení a prázdní.
Tehdy jsme jak v těžkém snu, pod trnitým keřem v nekonečné poušti bez východu.
Dotýkáš se nás svou milostí a pravíš: „Vstaňte a jezte!“ Máš pro nás jiný cíl, než pozemské vítězství. Jsme spoluúčastníci Kristova vítězství, kéž pro něj a v něm vstaneme a jdeme tímto dnem.
Pokračovat ve čtení „Modlitby 32. týden, 3. – 9. srpna 2015“
I. A ráno padala kolem tábora rosa. Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: „Man hú?“ (to je: „Co je to?“) Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm.“
2. Mojžíšova 16, 13b-15
„Co je to?“ ptáme se mnohdy, Pane, plni překvapení. Ne že by kolem nás padala sladká mana, ale býváme zaskočeni skutečností, co není jemná a milá jako chléb z nebe.
Jako samozřejmost bereme plné hrnce spokojenosti a zle nás ruší, když je nám předloženo, co nám „nechutná“.
Prosíme, kéž každé ráno zakusíme ovlažení od Tebe a jemnost Tvého Ducha nám dá sílu překonávat vše drsné a zlé.
Pokračovat ve čtení „Modlitby 31. týden, 27. července – 2. srpna 2015“
I. Přišel jakýsi muž z Baal-šališi a přinesl muži Božímu chléb z prvního obilí, dvacet ječných chlebů, a v ranci čerstvé obilí. Elíša řekl: „Dej to lidu, ať jedí.“ Ten, který mu přisluhoval, namítl: „Cožpak to mohu předložit stu mužů?“ Ale on odvětil: „Dej to lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: ›Budou jíst a ještě zůstane. ‹“ Předložil jim to a oni jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.
2. Královská 4, 42-44
Hospodine, neznáme dobu hladu, jak ji poznali naši předkové, chleba je dost i naše hrnce jsou plné.
Naše doba je ovšem po Tobě podobně hladová, jako byly i jiné. Lidstvu se nikdy nedostává věčného nasycení a pokoje.
Prosíme, kéž Tvé Slovo mocněji nasytí lid současnosti a zůstane tak dost i pro lid budoucí. Prosíme, ať nás víc nese radost budoucího hodu ve Tvém království.
Pokračovat ve čtení „Modlitby 30. týden, 20. – 26. července 2015“
Pouť pro pravdu jsme šli letos počtvrté.
Poprvé ovšem začínala bohoslužbami v zapůjčeném prostoru – ve sboru.
Jednotlivá zastavení letos byla věnována Husově Řeči o míru (SERMO DE PACE), kterou si Hus připravoval pro Kostnický koncil. Ostrá kritika, obsažená v Řeči, je citací z jiných církevních autorit (světců i papežů). Tím se Hus zároveň kryl a zároveň dokládal, že jeho vlastní kritika má opodstatnění. Pro sebe jsme ze spisu vztáhli zejména ponaučení o Božím míru. Ten je třeba nalézt – ve vztahu k Bohu, k sobě samému i k bližním. Mír světský je totiž vratký, závislý na dohodě hříšných lidí. Mír Boží člověku nikdo vzít nemůže. V souvislostech současného světa je tato Řeč po šesti stoletích opět aktuální a způsobem ostrým i laskavým čelí obavám z budoucnosti.
Protože každý šel podle svých možnosti, z poutníků, kteří vyšli, prošli celou asi 10kilometrovou trasu jen čtyři, další se buď připojovali cestou nebo si pouť podle možnosti zkrátili přejezdem do Ameriky. Pouť se už tradičně koná pod žhavým sluncem, je radno vyhledat stín, být dobře zásoben vodou a zvážit své síly. Žhavý den (přes 35 stupňů Celsia) byl krásný také tím, že pouť dává příležitost prožívat víru jiným způsobem: Při jednotlivých zastaveních (bylo jich osm) se zamyslet, pomodlit se písní, moci se ptát a rozmlouvat o věcech, na něž se běžně nedostane. Jana Wienerová
dne 24. 6. 2015 od 16.00 hod.
HOSPODÁŘSKO – FINANČNÍ REFERÁT
2.1 Hospodaření KH diecéze – předběžné výsledky za rok 2015
Návrh usnesení: Diecézní rada bere na vědomí předběžné výsledky hospodaření KH diecéze za rok 2015.
Schváleno: Pro: 7 Proti: 0 Z: 0
2.2 Schválení finanční podpory z Fondu stavební podpory a investic
Návrh usnesení: Diecézní rada schvaluje výši navržených příspěvků náboženským obcím, dle přiloženého návrhu.
DR dodatečně schvaluje přidělení finančního příspěvku ve výši 29 000,- Kč na projekt Čistička odpadních vod Velký Vřešťov ve výši 29 000,- Kč.
Schváleno: : Pro: 7 Proti: 0 Z: 0
Pokračovat ve čtení „Sumář z řádného zasedání Diecézní rady Královéhradecké diecéze CČSH“
I. Hle, Panovník stojí na hradbách s olovnicí, s olovnicí v ruce. I řekl mi Hospodin: „Ámosi, co vidíš?“ Odpověděl jsem: „Olovnici.“ A Panovník řekl: „Hle, spustím olovnici doprostřed Izraele, svého lidu. Už mu nebudu dál promíjet. Posvátná návrší Izákova budou zpustošena, Izraelovy svatyně budou obráceny v trosky, proti domu Jarobeámovu se postavím s mečem.“
Ámos 7,7-9
Hospodine, naše životy jsou hříchem pokřiveny. Celá stavba života jde nakřivo, Tvůj soud je zřejmý.
Vidíme mnohou pokřivenost v sobě i kolem sebe, před mnohým oči přivíráme a ještě víc nedokážeme rozlišit.
Prosíme, kéž zakoušíme milost, zřetelné vědomí možného narovnání. Prosíme, ať Tvůj soud se postaví do našeho středu.
Pokračovat ve čtení „Modlitby 28. týden, 6. – 12. července 2015“
„Kam chceš nás mistře, tam tě dovedem,
pro učedníky tvoje nic není problém.
Když lodí, tedy dobrá, ty chceš na druhý břeh,
my pojedeme s tebou, na nás je spoleh.“
Text písně, kterou si děti i dospělí mohli zazpívat při Slavnosti prvního přijímání, nám připomněl, jak se někdy rádi spoléháme sami na sebe, na své vlastní schopnosti a dovednosti. Možná bychom mohli říct, že tomu tak bylo i v neděli 21. června, kdy v náboženské obci Červený Kostelec se k prvnímu přijímání připravovalo hned šest dětí. Při zvuku varhan ke stolu Páně slavnostně kráčeli čtyři kluci a dvě holčičky, za nimi průvod uzavírali jejich bratr farář David Smetana spolu s bratrem biskupem Pavlem Pechancem.
Děti krásně uměly Desatero, znaly odpověď na každou otázku, zpívaly, byly velice šťastné a hrdé, že nastala očekávaná chvíle prvního přijímání. Bratr farář je vedl ve svátosti pokání a bratr biskup pak v kázání promlouval o okamžicích, kdy my všichni se někdy rádi necháváme ukolébat myšlenkou, že se nám nemůžeme nic stát a spoustu věcí chceme řešit „po svém“. Naštěstí v našem snažení nikdy nejsme sami a na to bychom neměli zapomínat. Po slavnostní bohoslužbě rodiče dětí pak přizvali všechny zúčastněné na malé občerstvení. Všechno běželo tak jak mělo, všichni se usmívali a i když v tom byl veliký kus práce nás lidí, věděli jsme, že radost, kterou jsme mohli společně v toto nedělní ráno prožít, ta už nebyla z rukou našich a byli jsme za to vděční.
