Kázání uveřejněné v ČZ 31/2013; 11. neděle po Duchu sv.; L 12,13-21
Ježíš Kristus je požádán o službu, o kterou byli obvykle žádáni učitelé zákona – aby znalost zákona aplikovali na praktické otázky dotýkající se života. Ježíš ale odmítá být soudcem a rozhodčím tam, kde je lidské srdce zaslepeno touhou po majetku. Vidí v tom pokus, aby byl využit k dosažení majetnických cílů. Distancuje se od této pře a vypráví následující podobenství, aby ukázal, že smysl života není v tom, že člověk něco má. Jen ty hodnoty jsou hodny našeho úsilí, které nám nemůže vzít smrt. Z tohoto pohledu pak před Bohem nemáme to, co držíme křečovitě ve svých dlaních, ale to, co jsme z nich druhým dali.
V Palestině bylo obvyklé, že se bohatství považovalo za projev Božího požehnání. Nabytí statků však u žádného zbohatlého člověka nevyvolalo vděčnost. Pod dojmem nezávislosti na lidech oprostil se i od závislosti na Bohu. Najednou Boha k dalšímu rozhodování nepotřeboval. „Začal být dobré mysli,“ jako by zapomněl, že „každý dobrý dar a každé obdarování je shůry“ (Jk 1,17), ač právě zemědělec má všechny předpoklady k tomu, aby si víc než kdokoliv jiný uvědomoval, že nezáleží jen na jeho práci.
Zbohatlý člověk neměl již zač prosit ani děkovat. Zdálo se mu, že je zabezpečen. V časnosti a pomíjitelnosti se domníval, že získal bezpečí a věčnost. Ve své hojnosti zapomněl, že „zde nemáme trvalý domov“(Ž 13,14). Co prospěje člověku, který by získal celý svět a přitom ztratil svou duši?
Ztratí li člověk Boha, obvykle na jeho místo postaví modlu. Pošetilý statkář v nenadálém přílivu bohatství tam postavil sebe. Když uvažuje, co bude dělat se svým majetkem, vidí jen sebe samého, jak bude veselé mysli, jak bude jíst a pít, jak se na mnoho let osvobodil od závislosti a nejistoty. Se vzrůstem jeho blahobytu nevzrostla jeho duchovní úroveň – zámožnost se mu nestala prostředkem, ale cílem. Myslí jen na sebe a jistotu svého života váže na mrtvé hmotné statky… Jde o zvrácenou orientaci celého života. Bůh ho vidí jako blázna (Za 14,1) – jako toho, kdo v praxi popírá pravý smysl života. Ježíš nevyčítá bohatému, že je bohatý, ale to, že chce být bohatý jen pro sebe, a ne pro druhé.
V hodině, kdy je oddělen od svého vlastnictví, ukazuje se zoufalá prázdnost jeho života. Dělal vše pro to, aby se zabezpečil, ale ve chvíli smrti neměl nic. Byl možná bohatý před lidmi, ale chudý před Bohem.