Každoročně se z blízkých náboženských obcí scházejí věřící naší církve na slavnostní bohoslužbu na hradě Kunětická hora. Prostředí hradu s bohatou husitskou tradicí, s kusem přírody na nádvoří obklopeném kamennými zdmi, v dohledu majestátních věží, to vše samo o sobě vyvolává slavnostní náladu, které je snadné podlehnout.
Letos bohoslužbu poprvé sloužil nově zvolený biskup královéhradecké diecéze Mgr. Pavel Pechanec. Další přítomní duchovní, včetně emeritního biskupa Štěpána Kláska, se podíleli na částech liturgie a čtení Písma. Bratr biskup kázání uvedl slovy Ježíše „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne,“(Mk 8,27-38) a mimo jiné tu zaznělo: „Tato Kristova slova nám znějí jako nepříliš lákavá reklama, co volá proti všemu přirozenému, co je v nás. Jak ale smíme poznávat, evangelium rozhodně není jakýmsi bezcitným zákonem, který nutí a bičuje člověka, aby odhodil vše lidské a navlékl si křídla andělů. Jsme však postaveni proti lidské pošetilosti, krátkodeché naivitě, co na první místo života vždy klade pomíjivost, dočasnou zářivost. Zapřít sám sebe, k tomu nám dává sílu Kristus. V něm přijímáme kříž a víme, kam jdeme. Nacházíme odvahu přiznat si, jak každým dnem ztrácíme cosi z nám vymezeného času. Nejsme bohové, nejsme tu věčně. Kdo chce jít za Kristem, může, kdo nechce, nemusí… To není žádná reklama ani hrozba plná plamenů pekelných. Jen vyjádření skutečnosti o prchavém čase, o nutné proměně, kterou zaznamenává každý. Kříž života, jak dobře víme, není lehký. Není to nikterak lákavé.
Těžko se pro nošení kříže hledá vhodná reklama – tedy taková, aby ji i druzí chtěli přijmout. Jediné, co můžeme, sestry a bratři, je stále totéž. Trpělivě vzít každý sám svůj kříž na svá bedra – následovat Krista, jít za ním, i když je to v současnosti cesta bez velkého efektu a velkých zástupů. Na cestě za Kristem se nemusíme bát a ani stydět, ale smíme být vděční. Amen.“
Biskupova upřímná slova, zaměřená na problémy běžného života, spolu s prožitkem duchovní chvíle, přivedla účastníky k tichému zamyšlení nad vlastním životem. V letošním roce se bohoslužba konala 23. června a počasí nám přálo. A tak byl zážitek duše doprovozen i nenáročnou turistikou s výhledy do Polabské nížiny, na severu ohraničené horami.
Lenka Kroulíková a Věra Ilková