Kázání v Broumově 7. 2. 2009 (Ž 105,2-5; Iz 55,6-11; Lk 8,4-15)
Boží slovo. Padá na lidi jako na zem déšť, sníh či přehršle zrnek. Vypadá jako nadarmo vydávané.
Co je s Božím slovem dnes? Biblí je na miliony. Kolik je rukou, které doma bibli otevřou, kolik očí, které se zadívají, kolik myslí, které nad přečteným rozjímají, kolik srdcí, která se otevřou Boží výzvě?
A přece už za časů Starého zákona, za časů Izajáše, který mluvil k babylonským odvlečencům, bylo známo: Boží slovo nepadá na člověka naprázdno, nevrátí se k Bohu jako zmarněná, zbytečná věc, najde svůj cíl. Ohlašuje změnu, vyzývá člověka k obratu a z beznaděje učiní naději, z pomateného a svévolného hříšníka se stane člověk osvobozený odpuštěním. Krátce řečeno promění člověka i jeho svět. Jedno je ale zapotřebí: Nedat si tu příležitost ujít. A třeba ji i hledat. A včas. Volat k Bohu, dokud je možnost.
Boží slovo. Taková divná věc!?! To lidské na novinové stránce uvadne zpravidla do příštího dne. A to Boží mluví ke všem věkům, ke všem lidem. Není snadno srozumitelné, ale není mrtvé, do každé situace zasvítí jako drahokam jinou fasetou. Je třeba je vykládat, je třeba hledat – co tím chtěl „básník“ říci, ale pak je třeba je přijmout a poslechnout.
Není to jednoduché s Božím slovem. Pokud k nám přijde živě, zpravidla od nás něco vyžaduje. Nutí nás vyjít z toho už zpracovaného, zaběhaného, rutinního, zpohodlnělého. Vyrušuje. Otřese námi. Nedá pokoj. – Dá pokoj. A jaký!!! Ale ten přichází až s naplněním slova.
Když Ježíš mluvil k lidem, mluvil prostě. Používal obrazy z toho světa, který je obklopoval. Mluvil v podobenstvích. Připodobňoval k něčemu už známému. Přesto vvzýval: „Kdo má uši k slyšení, slyš“, protože sdělení mířilo dovnitř člověka. A tam umíme mít pěkný chaos.
I z jednoduchých věcí se stanou složité a nesrozumitelné, když nechceme vpustit Pána Boha. Naše výmluvy, omluvy, naše vykrucování nám zašmodrchají kde co. Zvlášť, když se po nás něco chce. Jenže o to jde: nedat si Boží slovo ujít, ať už z vnějších nebo vnitřních příčin. Být pro ně zemí připravenou, nakypřenou, úrodnou. Přijmout je dovnitř. Do ticha. Do své tmy. Do svých temnot. A nechat je tam působit. Klíčit. Růst.
Jakýsi starověký církevní otec řekl, že se slovem Božím máme zacházet ne jako kůň, ale jako velbloud. Kůň se napase, odběhne. Velbloud to, co uškubl, dlouze přežvykuje, zpracovává a ukládá. S tím, co sežvýkal, vydrží dlouhou cestu a unese těžký náklad. Taky podobenství. Pěkné, což?
Dopřejme si tedy chvíli toho přežvykování:
Rozsévač –hlavní jednající osoba, avšak jde zejména o setbu: V Palestině – po žních v červnu pole leží do XI-XII. Neoralo se před setím, ale až po něm (oráč šel za rozsévačem, zrno zahrnul do půdy, zaoral i trní). Cesty vyšlapané přes pole nemělo smysl orat, znovu by se vyšlapaly. Zrno zůstalo na povrchu. Skalnatá půda: jen tenká vrstva ornice, provlhlá, prohřátá – zrno vzejde, ale nemá místo pro kořeny, úpal ho se-žehne. Trní, byť zaorané, vyroste znovu jako plevel až do metrové výšky a zadusí obilí. Přes všechny ztráty není ovšem rozsévačova práce marná. Úroda bude. Snad Ježíš obhajoval evangelium, přijímané jen malou částí lidu. Připojený alegorický výklad se sice týká zejména kvality půdy, ale Boží království bývá přirovnáváno ke žni: kontrast neúspěšné práce rozsévače, marný zápas s úhorem, kde se očekává jen nezdar – a přece skvělý výsledek. : „Kdo má uši k slyšení, slyš“ – kdo slyší ve víře, ví o požehnané sklizni. Símě je něčím nebeským, co svou silou přemůže i odpor, lhostejnost a překážky.
Podobenství (mašal) – často hádanka, skrytost pod povrchem. Království Boží má své tajemství – skrytou přítomnost. Kde je Kristus, tam je království Boží. Ježíš sám, jeho život, je nejlepším komentářem k podobenství. Teprve následování Krista dává plně pochopit. Proto mají učedníci předstih. Ten Zlý – satan – ovšem nechce, aby lidé udrželi B. slovo.
Skalnatá půda: nechybí nadšení, ale vytrvalost a věrnost. Přijdou zkoušky, tíseň, pronásledování, uschne.
Mezi trním – v touze po povrchních, klamných věcech a starosti o ně zajde.Pro obojí není místo.
Dobrá půda – lidé slyší, ale i přijímají B.slovo. Pro lidi, kteří jsou vně, kteří nenaslouchají vírou, je pak mnoho věcí mášal – hádankou.
Podobenství má přivést posluchače k otázce, jakou půdou je on sám. Jak přijímá to dobré od Boha. Jak s tím nakládá. Ještě má šanci. Ještě může svou situaci změnit: Slovem se zabývat – jak k tomu radí i dnešní žalm: Přemýšlet, dotazovat se, hledat, připomínat a opakovat si, co pro nás Bůh udělal.
Nemáme to jednoduché s Božím slovem. Boží slovo to nemá jednoduché s námi. Potřebujeme je slyšet znova a znova.
Boží slovo se nenavrátí k Bohu s prázdnou. To je jisté. Jde o to, abychom nezůstali prázdní my, zadupaní, zarostlí trním zbytečností, abychom se nedali obrat o to podstatné, co Bůh pro náš život přichystal.
Použitá literatura: Jindřich Mánek: Ježíšova podobenství