7. března se konala další diecézní katedra. Nejprve jsme mohli naději čerpat z bohoslužby, kterou sloužil bratr David Smetana a poté již nás „zavalil“ nadějí bratr docent Beneš. Sloveso „zavalil“ jsem použila naprosto záměrně. Bratr docent si totiž vybral text z knihy Pláč, který se nám z ekumenického překladu jeví jako naprosto beznadějný, ale on z hebrejského překladu dokázal vytěžit naději, která se těžko přijímá, protože Pán Bůh v ní není vykreslen jako milující otec, ale jako „predátor“ (to je slovo, které přímo v přednášce několikrát zaznělo). Ale právě v tom, vidí bratr Beneš naději, že i přesto, že Pán Bůh nejedná se svým národem v rukavičkách, stojí mu ten národ za tu práci, aby se ho snažil všemi prostředky přivést k sobě nazpět. Nevím, zda jsem to vysvětlila dostatečně, a proto doporučuji poslechnout si jeho přednášku přímo, a nebo si přečíst některé jeho knihy, kterými nás také k naší radosti zavalil.
Františka Klásková