„Na počátku bylo slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně. A bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život. A život byl světlo lidí…“ (Jan 1,1-4)
Evangelium Janovo. Evangelium mystické, tajemné, monologické, gnostické, intelektuální, provokující a poctivou řečtinou napsané. Ještě mučedník církve ze 2. století Justin Martyr věřil, že autorem evangelia byl Jan Zebedeus, „milovaný učedník Páně“ (J 13,23).
Podle velikánů křesťanského myš lení, Origéna či Klimenta Alexandrijského, je to evangelium „duchovní“. Starověká hierografie ztotožňuje pisatele Janova evangelia s „králem vzduchu“, s orlem. Ať byl pisatelem našeho evangelia kdokoli, znal dobře židovské reálie. Byl to diasporní žid? Snad! Nepíše jen pro prosté lidi, nevydává svědectví pro čtenáře bulváru. Neohání se odkazy na Starý Zákon jako evangelista Matouš. Není skromný ve vyprávění o vzkříšení Páně jako první z evangelistů, Marek. Není básníkem Nového Zákona, který před přečistou Marii přivádí archanděla Gabriela, aby zjevil přesvaté početí, jakým byl Lukáš. Jan je neuvěřitelně rozvláčný. Ježíš nediskutuje! Ježíš vede dlouhé monology, aby učedníkům vysvětlil, kým je! Ježíš Janův užívá s oblibou dualistických přirovnání, která byla tak blízká řeckým filozofům. Tma a světlo, život a smrt, pravda a lež, láska a nenávist. Pisatel Janova evangelia nezná střed, nezná průměr, protože píše pro čtenáře, kteří milují spekulaci, záhady, jakési starověké sudoku! Zatímco další evangelisté, zvaní synoptici, píši tak, aby „dobrá zvěst“ (=euangelion) byla všem zřejmá, „Jan“ je philosophus „par excellence“. První verš totiž zní:“ Na počátku bylo slovo“. (řec.: en arché hen ho logos; latinsky: in principium erat Verbum)
Logos! Neboli Slovo, Význam, Smysl, Věda, Harmonie. Logos, Slovo všech slov! Mystický klíč k intelektuálnímu proniknutí do Všehomíra. Je to onen „logos“, kterým uvádí do filozofie přírodní filozof Hérakleitos z Efezu, aby rozkryl „princip kosmu“. Je to onen „logos“ Sókratův a Platónův, na němž dodnes stojí elementární poznání logické a metafyzické. Je to proslulý „logos“ filozofujících skeptiků (tzv. stoiků), kteří ve svém pojetí nejvyššího Principu (logos spermatikos) otevřeli cestu k demokratizaci poznání (gnósis) a společnosti (polis).
Když církevní otec Athanasius vedl zápas s biskupem Ariem, přeli se oč? O „logos“! Právě Athanasiu v lítém „slovním“ zápase prosadil ortodoxní nauku, která tvrdí, že „logos“ (slovo) byl(o) v Bohu vždy. Nebyl stvořen „v čase“, jak tvrdili tzv. ariáni. A co to znamená pro dějiny spásy? Kdyby se prosadil názor Ariův, jsme všichni „jehovisté“, neboť podle Ária v Ježíši „bytuje“ jen obyčejný logos. Ariánský („jehovistický“) Ježíš je pouze „dokonalým člověkem“. Athanasius bojoval za víc. Vycházel ze Starého Zákona, kde Bůh stvořil svět slovem („I řekl Bůh…“). A to slovo, praví Athanasus, bylo v Bohu Otci vždy. A právě a jen tento logos, toto slovo, přišlo na svět v Ježíši Kristu. Jaký je rozdíl mezi Logem, který se vtělil do Ježíše Krista a obyčejným slovem? Jednoduchý! Slovo je laskavé i zlé, slovem chválíme i haníme, lžeme i s Janem Husem kážeme pravdu. Slovem hladíme i bijeme. Pustíme si televizi, rozhlas. Do uší si vložíme sluchátka MP3 přehrávače, píšeme na facebooku, mailujeme a chatujeme.
A všude jsou slova a slovíčka. A ta slova jsou klec. Lásku nezachytíme slovem „láska“, ale celým srdcem a činem. Víru nezachytíme „pouze“ modlitbou, ale celým svým životem. Lidské slovo, byť by bylo od géniů, jakými byli básníci (Jan Skácel), herci (Jan Werich), hrdinové (Milada Horáková), je „pouhé“ slovo. Krásné, hluboké, dojemné, zavazující, ale kdykoli zneužívané a zneužitelné!
Jen „Boží Slovo“, Logos, v Ježíši Kristu zjevené, není podřízeno času ani prostoru. Je to živé Slovo, které přineslo světu naději. V Adamovi přišel na svět hřích, neboť Adam s Evou uvěřili slovům pokušitele –hada. V Kristu přišlo na svět Slovo odpuštění. A kdokoliv jej slyší a řídí se jím, spasen bude! Amen.