Venku mrzne jen praští, sluníčko ozařuje přemrzlý sníh, až oči přecházejí. A já jsem v teple svého domova a vařím. Dávám si záležet, v tomto extrémním počasí je třeba dodávat tělu zvlášť důkladně kalorie, živiny, lipidy, sacharidy… Žádná nahnilá zelenina, zkažené maso, žluklá vajíčka…všechno čerstvé! Vždyť nemůžu své strávníky zklamat nebo jakkoli ošidit! Hotovo, to to voní! Radost prázdných žaludků je veliká. Pokrm mizí v trávícím ústrojí, v očích září spokojenost, i poděkování se dočkám.
Mám oba dva své psy moc ráda. S péčí o ně to moc nepřeháním a v létě často zapomínám na jejich krmení. Šikulové vezmou misky do tlamy a upozorní mě boucháním prázdných nádob o zem. Ale tohle kruté počasí mě vždy „probudí“ a svým psím kamarádům vařím, jak jen umím nejlíp. Dokonce se u nás přihodilo, že si syn spletl hrnce a nechtěně ochutnal. „Ale bylo to dobrý…, „okomentoval mou výtku, co že to jí. Zamrznul mi úsměv na tváři.
Copak asi jedí lidé, nemající teplá kamna, postel, horkou lázeň ve vaně. Prý už jich letos šest umrzlo… Ne všichni bezdomovci si mohou za své bezdomovectví sami. Že by jim mohlo zachránit život třeba zrovna moje psí žrádlo, je nabíledni. Snažím se opatrovat všechny potřebné, nuzné, odstrčené ve svých modlitbách, ale kdybych jim tak dnes mohla donést přinejmenším ten plný hrnec těstovin a vývar z kostí. Žijeme na vesnici, tady se bezdomovci nezdržují… Budu je tedy dál nést na svých modlitbách. Stejně tak se budu modlit i za lidi, kteří těmto nuzákům pomáhají zvládnout nejen venkovní mráz.
Mravní bahno se rozvaluje od nevidím do nevidím. Sedím v teple útulného domova a v ruce držím knihu. Občas se začítám i se svými přáteli, kteří jsou živi týmž pramenem jako já. Občas předčítám a promlouvám ke svým přátelům, kteří číst neumějí nebo nemohou. Poslední dobou si dávám obzvlášť záležet. Svoje přípravy promýšlím, složení mluvených modliteb oprošťuju od „smetí“, hledám stále nová slova a myšlenky, abych svým přátelům pomohla co nejlépe pochopit, jak že se z životadárného pramene dá pít. Kdy hltat, kdy ucucávat…
Pokud Bůh dá a moji přátelé pochopí a přijmou předložené modlitby či kázání je vyhráno. Když je vidím lačně naslouchat a poté žít a smývat ze sebe bláto a kal, asi mi i oči září radostí, nejen duše. Vděku a poděkování se příliš často nedočkám. Je snadnější hovět si v teplém bahně hříchů než bojovat se zlem a vyzdvihovat lásku, pokoru a spravedlnost nad peníze. „Ale bylo to dobrý…,“ řekla mi jednou bábinka po společné besedě nad Písmem. Zamrznul mi úsměv na tváři. Copak asi dělají lidé, neznající Evangelium. Kolik jich asi denně „umírá v hříchu“. Je mnoho lidí, kteří nechtějí, ale jsou i tací, kteří „pouze“ nerozumějí. Co kdyby zrovna jim pomohl můj způsob, můj recept, jak radostnou zvěst pochopit, přijmout a žít…
Prosím tě, Pane, o pomoc. Nenech mě upadnout v beznaděj, když láska, pokora a milosrdenství zmírají pod tlakem hmotných statků, moci a bezuzdnosti. Děkuji ti za všechna obdarování, kterými mohu a chci pomáhat všem potřebným. Postavil jsi mě do života bez touhy po majetku a moci. Vybavil jsi mě láskou, touhou po klidu a míru v duši i ve světě. Prosím, nenech ve mně zvítězit lidské slabosti a bezmocnosti. Pouze s tvou pomocí, Hospodine, budu dál žít, pracovat a milovat.