neděle 11. listopadu 2018 – 25. neděle po Duchu svatém
První čtení: 1. Královská 17, 10-16
Elijáš vstal a šel do Sarepty. Přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: „Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil.“ Když ji šla nabrat, zavolal na ni: „Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba.” Řekla: „Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme.“ Elijáš jí řekl: „Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ›Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť. ‹“ Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše.
Hospodine, nebojíme se o pokrm, bylo sice letos velmi sucho, ale většina lidí u nás nepozná hlad.
Jsou však místa na zemi, kde je jinak než tady, a proto zde mívá strach jiný základ.
Prosíme za ty, kteří nemají, co do úst a prosíme za syté, aby jim věřili a všechny druhy strachu mohli být utišeny.
Druhé čtení: Židům 9, 24-28
Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří. Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích. A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i Kristu byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.
Kriste, jednou provždy jsi vešel před Boží tvář, jednou provždy platí Tvá oběť.
Náš život nese mnoho proměn a naše spása je v čekání na Tebe.
Prosíme o posilu, ať i přes naši netrpělivost a nedokonalost neseme v sobě zjevení Tvé moci a možnost pomoci druhým.
Evangelium: Marek 12, 38-44
Když Ježíš učil, řekl: „Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“ Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“
Pane, většinou se rádi dobře oblékáme, snažíme se obstát v lidském hodnocení.
Naše cena, zdá se, není nikdy dostatečně veliká, nejistota svírá otázky nadbytku – čeho všeho se můžeme vzdát.
Prosíme, uč nás „lehkosti“ i přes všechnu tíseň života. Dej nám moudrost odvahu pro tento den.
Přímluvy:
Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, který se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých nám velmi záleží… Prosíme za Jendu Ročka, Miloslavu Pellyovou, Markétu Pácalovou a…
Prosíme za naše náboženské obce, za všechny sestry, bratry, za ukotvenost v naději pro rok 2018.
Prosíme o požehnání pro konferenci duchovních libereckého vikariátu, biskupské a ústřední rady.
Prosíme za mír ve světě, prosíme za otupění lidské nenávisti, sobectví a pýchy.
Pokud víte o dalších konkrétních situacích a chcete,
abychom je společně nesli, napište mi o nich.
Váš biskup Pavel