První čtení: Abakuk 1, 1-4; 2, 1-4
Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk. Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ. Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry. Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno. Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost. Hospodin mi odpověděl, řekl: „Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst. Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.“ Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.
Hospodine, nepochybujeme o Tvé síle, ani o tom, že jsi plnost spravedlnosti a lásky, zmáhá nás ale mnohdy lidská zhouba a násilí.
Naše volání nejde do prázdna, Ty sám nás voláš k víře i k věrnosti, abychom stáli na stráži a Tebe vyhlíželi.
Prosíme, promlouvej k nám, ať nás neničí překroucenost práva a zdatnost svévolníků, veď nás k cíli cestou neomylnou.
Druhé čtení: 2. Timoteovi 1, 1-14
Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Pane Ježíši, pobízíš nás, abychom směle přikročili k Tvému trůnu milosti, máš soucit s našimi slabostmi a chceš, abychom našli milost a pomoc v pravý čas.
Děkujeme za to, že se můžeme držet vyznání víry v Tebe jako Božího Syna i našeho Bratra.
Prosíme, abychom v církvi uměli o tobě svědčit a přes svou nehodnost dokázali Tvým Slovem sloužit svým bližním až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku.
Evangelium: Lukáš 17, 5-10
Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“ Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ›Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře‹, a ona by vás poslechla. Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ›Pojď si hned sednout ke stolu? ‹ Neřekne mu spíše: ›Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty! ‹? Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ›Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit. ‹“
Pane, máme svědomitě plnit Tvá přikázání a nezakládat na své „velikosti“ před Bohem ani před lidmi, ale to bývá to ze všeho nejtěžší.
Moruši se nedaří v mořské vodě a ani nám ne vždy se daří ustát svou touhu po uznání. Člověk bývá jak pleva hnaná větrem touhy a tlaků světa.
Prosíme, probouzej v nás jistotu budoucího hodování ve Tvém království a zbavuj touhy po uznání, vnes světlo radosti pro tento den.
Přímluvy:
Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, která se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých jim velmi záleží.
Prosíme o požehnání pro službu církve. Prosíme, aby i přes sebemenší shromáždění byla zřejmá naděje, víra a láska.
Prosíme o požehnání pro pouť milosrdenství – otevření kostela Jana Husa a Jeronýma Pražského v Mírovicích.
(Pokud víte o dalších konkrétních situacích a chcete, abychom je společně nesli, napište mi, prosím, o nich. Váš biskup Pavel)