První čtení: Genesis 18,20-26
Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. I přistoupil Abraham a řekl: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ Hospodin odvětil: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu.“
Pane, nevíme, co bude. Křik světa nám připadá silný, ale zlo světa může být v mžiku ještě těžší.
Jsme jen těmi, co se mohou modlit a „smlouvat“, ale nevíme, jak vše dopadne.
Modlíme se za ty, kteří zahynuli v Nice, modlíme se ty, kteří jsou otřeseni nebezpečím světa, co se skrývá všude. Prosíme o milost pro bezpočet bezbranných…
Druhé čtení: Koloským 2,16-19
Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. Ať vám neupírá podíl na vykoupení nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, jak to v marné pýše své mysli viděl při svém zasvěcování. Takový člověk se nedrží hlavy, Krista, z níž celé tělo, pevně spojené klouby a šlachami, roste Božím růstem.
Hospodine, Pane a Soudce nejvyšší, stvořil jsi člověka k obrazu svému, a tak nese roli stvořitele, pána a soudce.
Tvůj obraz v nás bývá mnohdy prázdný a stejně tak i lidská role. Nejsme vždy dobrými tvůrci, pány ani soudci, žijeme bez Tvého obrazu v nás.
Dej, ať si to více uvědomujeme a naše a ani jiné lidské panování a soud nemá nad námi žádnou moc…
Evangelium: Lukáš 10,25-29
Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.‘ On mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.‘ Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje. A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“
Bože, víme, co chceme: chléb, ryby, vejce, konkrétní věci, které se nám nedostávají.
Nedostává se nám ale často také i trpělivost. Chceme všechno a hned, jako bys byl ne náš dobrý Otec ale sluha.
Prosíme, ať lépe umíme hledat, co je zapotřebí, ať se mocněji nalézáme ve vztahu k Tobě a Duch svatý nám odkrývá Tvou velikou moc a lásku…
Přímluvy:
Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, která se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých jim velmi záleží.…
Prosíme za tragicky zesnulého bratra Ing. Petera Stahla a jeho rodinu… Prosíme za nemocnou sestru Libuši Hepovou a sestru Alenu Kholovou…
Prosíme za nepokojný svět, za oběti teroristických útoků a zla, které člověk na člověku páchá… Prosíme za všechny, kdo jsou na cestách a v nebezpečí, které bývá skryté…
Prosíme o požehnání pro diecézní dětský tábor se Štěpánem a Františkou…
Prosíme o požehnání pro službu církve. Prosíme, aby i přes sebemenší shromáždění byla zřejmá naděje, víra a láska.
(Pokud, víte o dalších konkrétních situacích a chcete, abychom je společně nesli, napište mi, prosím, o nich…) Váš biskup Pavel