texty pro neděli 12. července 2020 – 6. neděle po svatém Duchu
První čtení z Písma: Izajáš 55, 10-13
Toto praví Hospodin: „Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat. Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno.
Hospodine, děkujeme za Tvou milost, stále k nám promlouváš, Tvé slovo se nevrací s prázdnou.
Děkujeme, že mezi námi a v nás Tvé slovo působí, celý náš život proměňuje.
Prosíme, ať radost z víry a pokoj Kristův i dnes ovlivňuje naši cestu.
Druhé čtení z Písma: Římanům 8, 1-11 (8-11)
Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
Kriste, jsi naší jedinou záchranou, jsi tím, kdo v nás žije navěky.
Spojuješ nás s naším Otcem, Tvůj Duch nás povolává k věčnosti.
Prosíme uschopňuj stále svou církev, ať je více Tvá a méně žije jenom v lidském duchu.
Evangelium: Matouš 13, 1-9 (+18-23)
Ježíš vyšel z domu a posadil se u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu. I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. Kdo má uši, slyš!
Pane, máme uši a vnímáme Tvé slovo, chceme přinášet dobrou úrodu.
Přichází však mnohé zlo a naše vlastní nestálost a trnitost života mnohé udusí.
Prosíme, dej ať Tvé slovo slyšíme znovu a „nově“, ať každým dnem přinášíme užitek
Přímluvy:
Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, který se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých nám záleží, prosíme za Ladu Kocourkovou, Zdenku Sedláčkovou a …
Prosíme za všechny křesťany, zvláště za Církev československou husitskou, abychom při stém výročí našeho samostatného vývoje jsme se nejen ohlíželi za historií, ale také si uvědomovali, čím v současnosti můžeme přispět.
Prosíme za požehnání pro všechny dětské tábory a letní cesty, ať veškerý čas dovolených je chvílí nabírání sil a inspirací pro život „domácí“.
Prosíme za dar míru ve světě. Prosíme za ty, kdo mají v rukách moc, aby nehledali jenom vlastní prospěch a usilovali o spravedlivý mír.
Prosíme za místa, kde je nepokoj a svár, prosíme o dar moudrosti, který pomohl nacházet řešení. Prosíme za otupění lidské nenávisti, sobectví a pýchy.
Pokud víte o dalších konkrétních situacích a chcete,
abychom je společně nesli, napište mi o nich.
Váš Pavel