16. července 2017 – 15. neděle v mezidobí
První čtení z Písma: Izajáš 55, 10-13
Toto praví Hospodin: „Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat. Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno.
Hospodine, převyšuješ naše představy a myšlení, proto máme se dotazovat po Tvé vůli.
Tvé slovo je jak déšť, co zúrodňuje zemi, zušlechťuje i vyprahlost lidské duše.
Dej, prosíme, ať v radosti přijímáme to, co chceš Ty, ať na místo plevele voní v nás věčnost.
Druhé čtení z Písma: Římanům 8, 1-11
Není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
Pane, učíš nás, že se máme nechat vést Tvým Duchem, opustit lidské soustředění na sebe.
Nejsme živi jen ze své síly, ale z moci Ducha, kterého jsi nám dal.
Prosíme, ať Duch živého Krista v nás přebývá v plnosti a uvádí do růstu v Tobě, i když tělo stárne a selhává.
Evangelium: Matouš 13, 1-9.18-23
Ježíš vyšel z domu a posadil se u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu. I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. Kdo má uši, slyš! Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty. U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá. U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody. U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.“
Otče, někdy se nám zdá, že současnost je poznamenána neplodností lásky a dobra a že se Tobě lidé vzdalují čím dál víc.
Dodáváš nám ale odvahu, abychom nesložili ruce v klín a nenechali se mást: nejde o vnější rušitele, horkost a trny ale o nás samé.
Prosíme, ať naše nitro nese hojnou úrodu Tobě a tak i lidem a světu.
Přímluvy:
Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, který se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých jim velmi záleží…
Prosíme za naše náboženské obce, za všechny sestry, bratry, prosíme za obnovu a růst víry v roce 2017. Prosíme za požehnaný čas prázdnin a dovolených, přípravu a prožití letních táborů a setkání dětí a mládeže. Za všechny na cestách a dobrý návrat z dovolených.
Pokud víte o dalších konkrétních situacích a chcete,
abychom je společně nesli, napište mi o nich. Váš biskup Pavel