18. června 2017 – 11. neděle v mezidobí
První čtení z Písma: Exodus 19, 2-8a
Izraelci přišli na Sínajskou poušť a utábořili se v poušti; Izrael se tam utábořil naproti hoře. Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: „Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“ Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal. Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“
Hospodine, tvrdíme, že budeme dělat všechno, cos nám uložil, ale zapomínáme a nechceme pak ani vidět, co už jsi pro nás učinil.
Záchvěvy větru života působí i na let orla a přináší zapomnění, že nás vedeš k sobě.
Prosíme, ať Tvůj zákon v nás nabývá na síle, my běžíme bez únavy a jdeme bez umdlení.
Druhé čtení z Písma: Římanům 5, 1-8
Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Kriste, díky Tobě dostali jsme přístup k milosti, stojíme v ní a radujeme se z naděje, na kterou jsme už dosáhli.
Utrpení světa, nám dává poznat cenu milosti, vede k vytrvalosti, osvědčenosti a živé naději.
Děkujeme, že nás v našem utrpení provázíš a prosíme za ty, kteří nevědí o Boží lásce a namísto ní prolévají slzy a ve svém srdci drží beznaděj.
Evangelium: Matouš 9, 35-10, 8
Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!“ Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: „Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“
Pane, zadarmo jsme dostali, zadarmo chceme dát: uzdravení, probuzení lidem – očištění od zla – vymetení.
Žeň je velká, dělníků málo a je Tvou vůlí, abychom se přestali zabývat sami sebou a věděli jen a pouze, že nás povoláváš.
Prosíme, rozptyl pochyby, pokřivenost sebevědomí a naší pýchy.
Přímluvy:
Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, který se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých jim velmi záleží…
Prosíme za naše náboženské obce, za všechny sestry, bratry, prosíme za obnovu a růst víry v roce 2017.
Prosíme za Tvé požehnání pro celocírkevní pouť a diecézní den ve Škodějově a Vysokém nad Jizerou v sobotu 17. června.
Pokud víte o dalších konkrétních situacích a chcete,
abychom je společně nesli, napište mi o nich.
Váš biskup Pavel