První čtení: Skutky 2,1-7,12-13
Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? {Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“
Pane, svatodušní svátky jsou tu opět, rok 2016 nese prudký vichr času, vše letí rychle.
Ohnivý jazyk Tvého Ducha, chce posílit církev, aby jí druzí rozuměli, i když posměšky a rozpaky u druhých byly, jsou a budou.
Prosíme, abychom si především v církvi znovu a víc rozuměli, nalezli společnou řeč, co není krátkodechým opojením. Prosíme o úžasný dar sjednocení ve Tvém Duchu.
Druhé čtení: Římanům 8,14-17
Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
Abba, Otče! Ducha otroctví, strachu a bezúzdnosti nemusíme přijímat. Tvůj Duch pro nás nese jiné dědictví – dar, v němž jsme Tvoji.
Jsme Tvé děti a naše světa trápení má v Kristu smysl a cíl. Utrpení nynějšího času nedá se srovnat se slávou budoucí.
Prosíme, Otče, o Tvého Ducha, aby nám dal sílu vše zlé ustát a pomáhat dobrému.
Evangelium: Jan 14,8-17
Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“
Pane Ježíši, Tvým jménem se oháníme, tvým jménem se zaštiťujeme, ale Tvůj Duch v nás být nemusí.
Můžeme činit velké skutky, na velké otázky umět odpovídat a přitom zůstat chladní a bez lásky.
Přímluvce musí proniknout hroší kůží kolem srdce, aby svět přijal, co nezná a nevidí. Prosíme, ať jej dnes znovu poznáme, On v nás zůstane a svět se rozjasní.
Přímluvy:
- Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, která se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých jim velmi záleží.
- Prosíme o požehnání pro službu církve. Prosíme za všechny náboženské obce CČSH.
- Prosíme za požehnání pro májové pobožnosti, setkání duchovních vikariátu libereckého a náchodského, sociální komise, nových diecézních orgánů i úkolů z diecézního shromáždění.
(Pokud, víte o dalších konkrétních situacích a chcete, abychom je společně nesli, napište mi, prosím, o nich.)
Váš biskup Pavel