I. Dobře víte, co se dělo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním. A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na kříž a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se – nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých.
Skutky 10,37-42
Dobře víme, Pane, co se kdysi dělo v Judsku a poznání víry nás směřuje, abychom vnímali svou přítomnost i budoucnost ve světle velikonočních událostí.
Kvůli nám byl soudce živých i mrtvých pověšen na kříž a zabit. Kvůli nám a pro nás vstal z mrtvých a je živý pro tento den i budoucno.
Prosíme, ať úkol slova a svědectví o Kristu, který nám byl dán, neseme všem bez výhrad, v radosti, co nese život pro všechny.
II. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt.
1. Korintským 15, 19-26
Náš Králi a Pane, na kříži neseš naději, naše lidská ubohost je mrtvá. Děkujeme, Bratře Ježíši.
Věříme, že zrušíš vládu všech mocností a sil, že v Tobě je zrušena vláda smrti, temnoty a zla.
Prosíme spolu s Tebou za církev bojující. Za všechny, kteří naráží na hradbu beznaděje pro tento život. Prosíme o světlo naděje.
III. První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. Oba učedníci se pak vrátili domů. Ale Marie stála venku před hrobem a plakala.
Jan 20,1-11
Pane, už nemusíme stát venku a plakat jako Marie, Ty sám nás oslovuješ a zveš k sobě, víme, kde jsi.
Jsi blízko, blizoučko, chceš být mezi námi a v nás, kámen z hrobu je už odvalen.
Prosíme za svět tam venku, prosíme za ty, pro něž hrob je znamením konce, o němž se nerado mluví. Prosíme za ty, kteří pláčou a nemá je kdo utišit.
Přímluvy:
- Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, která se dotýká jich samotných, nebo těch, na kterých jim velmi záleží.
- Prosíme za Jaroslava Jiráčka i jeho rodinu, Marii Holáňovou, Kláskovy, Helenu Zimmerovou a Aničku Holínskou.
- Prosíme za přípravu našeho nitra pro dobu svatého týdne a skutečnou radost o Velikonocích.
- Prosíme o požehnání pro službu církve. Prosíme za opravdovost služby CČSH ve všech náboženských obcích. Prosíme za požehnání pro společnou diecézní bohoslužbu v Hradci Králové a za všechna velikonoční setkání v náboženských obcích.
(Pokud, víte o dalších konkrétních situacích a chcete, abychom je společně nesli, napište mi, prosím, o nich)
Váš biskup Pavel