I. Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.
Izajáš 53, 1-6
Povolal jsi nás, Hospodine, abychom nesli zvěst evangelia. Trápí nás otázka, kdo uvěří naší zprávě? Lidé stále víc touží po slávě, vítězství bez utrpení a bolesti.
Poznáváme však, že bez Tvé zvěsti bloudíme jako ovce a jsme plni nepravostí pro svou nevěrnost.
Děkujeme Ti za oběť Tvého Syna, která nás učí oběti srdcí Tvé pravdě a lásce a prosíme o sílu z Tvého Ducha pro všechny tíživé otázky života.
II. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.
Filipským 2, 5-11
Pane Ježíši, vzal jsi na sebe podobu služebníka a stal se jedním z lidí, aby se jednou před Tebou sklonilo každé koleno a každý jazyk aby vyznal, že jsi Pán.
Vedeš nás do slávy Boha Otce a radosti z nového života, jsi náš přítel i Pán.
Děkujeme a prosíme, veď nás stále, ať v radosti se skláníme před Tebou a nikdy příliš před tím, co je zde na zemi, či pod zemí.
III. Ježíš pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Když se přiblížil k Betfage a k Betánii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: ›Pán je potřebuje.‹“ Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“
Lukáš 19, 28b-40
I my smíme volat: „Na nebi pokoj a sláva na výsostech“ i my se smíme radovat a těšit z Tvého příjezdu, Pane.
Také i dnes přijíždíš za hradbu našeho srdce, chceš, abychom se připravili a věděli, co potřebuješ.
Prosíme za Ty, kteří nic o Tvém příjezdu neví a nechtějí vědět a soustředí se jen na své přání a potřeby, prosíme, ať se jich dotkne Tvá sláva a pokoj.
Přímluvy:
- Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, která se dotýká jich samotných, nebo těch, na kterých jim velmi záleží.
- Prosíme za Jaroslava Jiráčka i jeho rodinu, Marii Holáňovou, Kláskovy, Helenu Zimmerovou a Aničku Holínskou.
- Prosíme za přípravu našeho nitra pro dobu postní a skutečnost radosti v přípravě na Velikonoce.
- Prosíme o požehnání pro službu církve. Prosíme za opravdovost služby CČSH ve všech náboženských obcích. Prosíme za požehnání pro konference duchovních hradeckého a pardubického vikariátu, DRFV, diecézní radu a i vikariátního shromáždění libereckého vikariátu.
(Pokud, víte o dalších konkrétních situacích a chcete, abychom je společně nesli, napište mi, prosím, o nich)
Váš biskup Pavel