Kázání uveřejněné v ČZ 7/2011, Mt 5,21–37
Stará židovská legenda vypráví zvláštní příběh. Když Mojžíš přijal Zákon a sestoupil zpět na zemi, přišel satan k Hospodinu a zeptal se: „Kde je vlastně Tóra? Hledal jsem ji po celé zemi a nenašel ji.“ Bůh odpověděl: „Obrať se na Mojžíše.“ Satan se tedy odebral k Mojžíšovi a zeptal se: „Kam jsi dal Tóru, kterou jsi dostal od Boha?“ Mojžíš odpověděl: „Kdo jsem já, že se na mě obracíš?“ Vtom zasáhl Hospodin. „Mojžíši, jsi lhář!“ Mojžíš odvětil: „Pane světa, chtěl jsi opravdu, abych se ujal otcovství pokladu jako je tento?“ Bůh na to řekl Mojžíšovi: „Když projevuješ tolik pokory, bude tedy od nynějška spojena Tóra s tvým jménem; bude se nazývat Zákon Mojžíšův.“
Zvláštní příběh, avšak při rozjímání nad naším evangeliem mnohé napoví. Předně – Zákon, toť největší poklad Izraele. Poklad, který je nutno střežit v celé jeho čistotě a svatosti. A v neposlední řadě, k Zákonu je potřeba přistupovat s pokorou. S pokorou před Bohem a jeho Pravdou jej vykládat, rozjímat o něm. Jistě, o tom, jaká pokora před Zákonem vládla v řadách zákoníků či farizeů s jejich stroze právnickým výkladem přikázání, nám evangelium říká své. Avšak právě tito služebníci Hospodinovi se těšili v řadách Izraele veliké vážnosti. Právě jim přece byl svěřen úkol Zákon střežit a vykládat. Lidé naslouchali se zaujetím jejich kázání v synagogách či v kruzích žáků shromážděných kolem svých učitelů. Mnoho a mnoho výkladů a zamyšlení nad Zákonem za celý svůj život slyšeli i ti všichni, kteří se shromáždili kolem Pána Ježíše během jeho kázání na hoře. Avšak, jedno při setkání se Zákonem neslyšel doposud nikdo z nich. Slova, která Pán Ježíš připojil ke každému z výkladů jednotlivých přikázání: „Já však vám pravím…“
Mají ta slova snad znamenat, že Ježíš v sobě nese pramálo z mojžíšovské pokory, o které vyprávěl náš úvodní příběh? Jsou snad dosud neslýchanou troufalostí, k jaké by se neodhodlal nikdo z autorit Izraele? Snad se některým z posluchačů takovéto myšlenky onoho dne mihly hlavou. Přesto však nikdo neodešel. Naopak, všichni s úžasem poslouchali. Ježíšova slova se totiž dotkla každého doslova u srdce.
Ježíš hovořil na hoře o důležitých přikázáních Zákona. V našem dnešním úryvku konkrétně o vraždě, cizoložství, rozpadu manželství či přísaze. A ke každému z nich nezapomene přidat ono své „Já však vám pravím…“ A dodává dále: překonání hněvu a cesta ke smíření zabrání vraždě, věznění, konfliktům. Upřímné a věrné srdce ve vztahu muže a ženy je tou nejlepší prevencí nevěry, rozkladu vztahu, manželství. Životní pravdivost zabrání planým přísahám, vede naopak k přímému a upřímnému životu s druhými. Ano, ke stejnému cíli míří výklady všech přikázání. Činy, Zákonem správně odhalené jako nesprávné, ba člověka ohrožující, které všichni dobře rozpoznají, ať jde o vraždu či cokoli jiného, podobají se jakoby špičce ledovce. Špičce, která je vidět nad hladinou. Nebývá mnohdy velká. Ukazuje však vždy na mnohem větší nebezpečí, které číhá pod hladinou, kde se skrývá největší část ledovce. Není viditelná lidskýma očima, avšak je třeba s ní počítat. I kořen přestoupení Zákona se skrývá mimo dosah očí okolních pozorovatelů. Jsou jím zlé myšlenky, sobectví, nenávist, neúcta k lidem a především k Bohu, vzpoura proti němu. Ty pocity, které v sobě často dusíme a navenek vyjdou v podobě provinění, která již nejdou vzít zpátky. Tato část ledovce je sice ukryta lidským zrakům, před Bohem však skryta není.
Zákoníci a farizeové viděli, tak jako ostatní lidé, jen špičku ledovce. Proto mohli Zákon vykládat pouze z tohoto úhlu pohledu a v omezeném obzoru. Pán Ježíš však vidí i pod hladinu. Vidí do lidských srdcí a poznává v nich vše, co nepřinese dobré ovoce. A právě tady, v hlubinách svědomí, kam vidí jen Bůh, je potřeba začít léčit nemoc jménem hřích. Ježíš svým kázáním na hoře vstupuje do srdcí svých posluchačů, ano i nás všech. Přichází s velkým nárokem. Nárokem, který je však především pozváním do Království, které se s jeho příchodem otevírá. Království, jehož král na hoře právě k zástupům promluvil. V jeho slovech se naplnilo slovo Písma: „Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ (1 S 16,7b). Amen