Kázání uveřejněné v ČZ 35/2013; 15. neděle po Duchu svatém (1. září 2013); Lk 14,1.7-14
Pán Ježíš nikdy nepromlouvá ke svým učedníkům a posluchačům nadarmo. Ví, jak lidé smýšlejí. Na každém místě, kam přijde se setkává s takovými lidmi, kteří mají rádi prvenství ve všem a všude. Tedy celý jejich život je protkán myšlenkou, že jinak nemohou v tomto světě existovat. Někomu se zdá být docela přirozené, že člověk touží vždy po prvním místě. Vždyť postavení na prvém místě přináší člověku mnoho výhod. Všichni k němu vzhlížejí, dostává se mu více nežli těm, kteří jsou opodál, projevuje se mu větší úcta nežli druhým, prostě je to osoba v lidských očích na vrcholu všech hodnot. Ale toto prvenství má také své zápory, které si mnoho lidí neuvědomí. Takový člověk je jako bleskosvod, do jehož špice udeří blesk.
Ten, kdo je lidem viditelně na očích, musí snášet všechny pohledy těch, kteří ho pozorují, kteří ho mají rádi, ale navíc i od těch, kteří ho rádi nemají a jsou proti němu. Je tu kritické hodnocení celé jeho osobnosti a to po stránce společenské, morální a etické. Měří se tu i ekonomická situace a to vždy z pohledu každého jednotlivce. Kolik je lidí, tolik je různých názorů a kritiky.
Vraťme se však zpět k našemu evangelnímu textu. Dnešní evangelium vypravuje, že byl Pán Ježíš pozván do domu farizea, který měl ve společnosti veliký vliv. Víme, že farizeové byli stoupenci zákoníků, duchovních vůdců izraelského národa. Tito lidé si velmi zakládali na své pravověrnosti. jejich pýcha, prýštící z náboženství byla příčinou, že pohrdali lidmi jiného přesvědčení. Na návštěvě u farizeje pozoroval Pán Ježíš chování pozvaných. Někteří farizeové usedali na přední místa. oceňovali sami sebe více, než bylo slušné. Pán Ježíš je proto za jejich neskromnost pokáral. Doporučil jim skromnost a své podobenství zakončil slovy, které mají věčnou platnost. „Každý, kdo se povyšuje bude ponížen a kdo se ponižuje bude povýšen.“ Slova Pána Ježíše tnou do živého. Mnozí, kteří se tlačili na čelná místa musejí s hanbou a pláčem odejít a vzít místo podřadné, mnohdy i to nejposlednější. Jde o vyvolení a postavení člověka do čela, které musí vykonat jiná osoba, protože člověk je sám k sobě málo kdy dostatečně kritický. Ale ti, kteří byli postaveni na čelná místa, kteří byli pozváni a vyzváni musí mít vždy na paměti slova apoštola Pavla, kdy říká: „Prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce, a usilovně hleďte zachovat jednotu ducha, spojeni svazkem pokoje.’“ A dále poukazuje na to, že je jedno tělo a jeden duch, že byli povoláni k jedné naději. protože je jeden Pán, jedna víra, jeden křest a jeden Bůh Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.
Máme vždy přát lidem lepší místa než sobě, mít druhé za důstojnější. Sami sebe nikam netlačit a zůstávat skromní a nenároční. Nevyhledávat přátelství těch, kteří by nám mohli být užiteční, ale vyhledávat takové lidi, kteří nám nic nemohou oplatit, ale právě pro svou chudobu a opuštěnost potřebují více laskavosti a důvěry. Tak tam je pravé místo a je to to místo, které musíme dávat ve službu svému Pánu. To je způsob křesťanova života po příkladu Pána Ježíše Krista.
Musíme si však uvědomit, že je jedna situace, kdy neplatí pravidlo, že si nemáme sedat dopředu na přední místa. To je výjimka, která potvrzuje pravidlo. Netýká se pozvání ke slyšení Božího slova a k slavnosti večeře Páně. Při těch příležitostech je dobré být vepředu. Ve sboru si může každý vybrat místo v předních řadách a nemusí se bát, že bude poslán dozadu. Zvláště ve velkých sborech je to dokonce vítané a má to svůj smysl. Vepředu je Boží slovo lépe slyšitelné a tak neuniká jeho smysl.
Buďme vděční Bohu za každé slovo, kterým k nám promlouvá a snaží se nás vést po správných cestách. Za jeho milosrdenství a lásku se kterými nám vyhrazuje naše místa zde na světě. Vždy si připomínejme tu skutečnost, kterou krásně vyjádřil apoštol Pavel. „Milostí Boží jsem co jsem.’“
Toto vše se snažme zprostředkovat dětem, kterým začíná nový školní rok, aby i jim byl Pán Ježíš učitelem nejlepším, kterému budou důvěřovat a nechají se jím vést. Modleme se za ně.