1. prosince se zakončil další semestr kazatelského kurzu přednáškou bratra faráře Vladimíra Hraby z praktické teologie. „Výživnou” přednášku Vladimíra Hraby z eklesiologie a liturgiky předcházela úvodní pobožnost bratra Petra Hurycha. Zde jeho kázání v adventním duchu…
Lukáš 21/25-35
Drazí přátelé, bratři a sestry, text, který jsme slyšeli, je úryvkem z Ježíšovy odpovědi na otázku, jak se pozná, že se přiblížilo Království nebeské. Ježíš učedníkům neřekl žádný přesný termín, konec konců ho ani neznal, neboť jak sám řekl, ten nezná nikdo, kromě nebeského Otce. Řekl však, co vše tomu bude předcházet. Na základě jeho odpovědi učedníci nabyli dojmu, že příchod Nebeského království nastane velmi brzy, že se ho ještě dožijí. A po zbytek svého života ho očekávali. A protože věřili, že jsou ze svých hříchů ospravedlnění v Ježíši Kristu, jednalo se o očekávání radostné. Oni se na jeho druhý příchod v podstatě těšili.
My již dnes víme, že za jejich životů Království nebeské nepřišlo. Mohlo by se tak zdát, že jejich čekání bylo marné. Já se však domnívám, že nikoliv. Neboť právě toto očekávání a těšení se člověka nabijí, povzbuzuje a dodává mu energii. Naplňuje ho jistou vnitřní sílou, díky níž pak snáze překonává případné překážky a šeď všedních dní. Neboť před sebou vidí nějaký cíl, lepší budoucnost. Těšíme se totiž vždy na něco krásného a příjemného.
K dokonalosti dovedla tuto myšlenku jedna má kolegyně z práce. Říká, že jednou z nejdůležitějších částí dovolené, je její příprava. A to ne proto, aby vše klaplo tak jak má. Ale proto, že pokud si člověk dovolenou plánuje náležitě dopředu, prohlíží si, kam pojede na výlet, jaké jsou místní kulinářské speciality, jaké tam jsou pláže, hotely, turistické trasy a zajímavosti, tak se už průběžně začíná na dovolenou těšit a v myšlenkách si jí užívá dopředu. Ten kdo si kupuje dovolenou na poslední chvíli, je tak podle ní značně ochuzen právě o prvek těšení se. Do poslední chvíle je myšlenkami v práci, na poslední chvíli koupí dovolenou, dva týdny odpočívá a pak hned zase do práce. To prostě není ono. Na dovolenou se musíme těšit, představovat si ji, zjišťovat si vše potřebné, a tak se již průběžně vnitřně dobíjet. Proto si vždy v práci o našich dovolených vyprávíme minimálně měsíc dopředu. Dáváme si rady, co stojí za to navštívit, ochutnat a čemu se naopak vyhnout. A byť to není dovolená, tak samotný akt těšení se a plánování, nás obohacuje a nabijí energií.
Jistě i vám se však někdy stalo, stejně tak jako mě, že jste se už dlouho dopředu na něco moc těšili, představovali si to, dělali si plány, a když k té události došlo, tak vám přišlo, že to samotné těšení se, bylo mnohem krásnější, než ona konkrétní událost. Často pak říkáme, že to nestálo za to, že nás to zklamalo, příště si rozmyslíme, zda se zúčastníme a tak podobně. A za tím vším je ta skutečnost, že naše představy a očekávání byly jiné, větší, hezčí, než realita.
A právě nyní nastává období, o kterém, dle řady lidí, toto tvrzení platí na 100 %. Advent. Asi i vy jste již od někoho ze svého okolí slyšeli, že má radši advent, než samotné Vánoce. Advent je doba příprav a těšení se na Vánoce. Doba vánočních trhů, adventních koncertů, potkávání se s přáteli, vymýšlení a kupování vánočních dárků, pečení cukroví, popíjení svařeného vína … a když to vše vyvrcholí a nastanou vánoční svátky, tak často zjistíme, že těm svátkům samotným oproti adventu něco chybí. Že to naše těšení se a všechny ty přípravy nás naplňovaly více než samotné svátky.
Myslím, že je to dáno nejen přehnaným očekáváním, ale částečně i tím, že se nám ztrácí smysl a význam Vánoc. Pro nás křesťany se jedná o svátek narození Spasitele. Pokud však opustíme náboženský význam, tak zjistíme, že v jesličkách leželo dítě. Člověk. Proto bychom měli mít o Vánocích na zřeteli hlavně člověka, naše blízké. Během adventu tomu tak je. Neboť vše co děláme, všechny naše přípravy mají za cíl, aby naši blízcí měli krásné svátky. Kupujeme jim dárky, pečeme pro ně cukroví, s přáteli chodíme na koncerty, popíjíme s nimi svařák a přejeme si navzájem krásně svátky. To vše děláme se svými blízkými, nebo pro své blízké. Když však svátky nastanou, často sedneme k cukroví, pustíme televizi a naši bližní jdou jaksi stranou.
Proto bych rád připomněl jeden verš z dnešního textu: „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past.“ Pamatujme, že život, a advent a vánoční svátky obzvlášť, nejsou o konzumu, o počtu dárků a plných stolech. Je to o našich bližních. Přeji Vám proto, abyste si užili přicházející adventní čas a následné svátky plnými doušky. Nejlépe v kruhu svých nejbližších. Abyste si s nimi měli co říct a bylo vám s nimi dobře. A až se tu v novém roce sejdeme, tak aby nezaznělo: „Ještě že už je to za námi!“, ale naopak, abychom byli všichni svátečním obdobím posilněni do nového roku a těšili, co vše nám ten nový rok nachystá. Přeji Vám krásný advent a vánoční svátky.
Petr Hurych
