DEN SVOBODY – VZNIK SAMOSTATNÉHO ČS. STÁTU – 28. 10. 2019, Hradec králové
19. NEDĚLE PO SVATODUŠNÍCH SVÁTCÍCH
Iz 28,14-16; Fil 1,8-11; Jan 15,17-27
Slyšeli jsme – to vám přikazuji, abyste se navzájem milovali. Jsou to Ježíšova slova, která by měla být určující pro to, jak jako Ježíšovi učedníci žijeme ve sborech a v celé naší církvi. Byli jsme posláni do dnešní novopohanské společnosti. Máme v ní být solí a kvasem a přivádět ke Kristu ty, mezi kterými žijeme. Tak, jak to čteme hned na úvod našich Základů víry, aby nezůstali ztraceni v nevíře a beznaději. Není přitom tak podstatné, co všechno jim budeme říkat. Podstatnější je to, co mohou vidět, jak my spolu žijeme. Jestli v solidaritě, jestli spolu žijeme v míru a v pohodě. Vlastně: Jestli doopravdy v pokoji Kristově.
Je dobré o tom mluvit zrovna dnes, když si připomínáme obnovení národní svobody a začíná stodruhý rok naší samostatnosti. Jsme vlastenci a chceme mír a pokoj v naší vlasti, prosíme o to při bohoslužbách. A chceme pro to něco dělat. Naše země nás potřebuje jako křesťany.
Když se ohlédneme na ty uplynulé roky, máme radost i pocit zadostiučinění. V dějinách našeho národa to není zas tak dlouhá doba. Přesto víme, že přetrvat ve dvacátém století bylo mimořádně náročné a jsme hrdi na své předky, že obstáli. Že jsme dnes desetimilionový svobodný národ a ani mnohonásobně větší soupeři nás nepohltili. Tvůrcům naší samostatnosti patří vděčnost a dík. Nejprve Tomáši Masarykovi. Když odešel do emigrace, aby bojoval za národní svobodu, měl čtyřiašedesát let a za sebou bohatě naplněný život… Karel Čapek podal v knize Hovory s TGM svědectví o Masarykově hlubokém pochopení křesťanství. Masaryk říká: Zbožnost je zvláštní vztah opravdovosti: zbožnému člověku život a svět je dramatem… Život není fraškou, není komedií, není tragédií, je dramatem; není nikdy bez velikosti, bez osudové logiky – mít trochu humoru přitom neškodí… Jistě, i Ježíš se usmíval, neboť v lásce je radost. S Masarykem spolupracovala řada dalších statečných lidí. Ale zásadní roli sehráli naši legionáři. Jejich boj ukázal, že Češi a Slováci nejsou jen řečníci a diplomaté, ale i osvědčení vojáci a bojovníci za svou při.
Sestry a bratři, dnes je den, kdy si je všechny s vděčností připomínáme. Na prvním místě jsme přitom vděčni našemu nebeskému Otci. Také za to, že naše země už víc než 70 let nezažila válku. A jsme vděčni také našim bratrům Slovákům za společnou cestu, kterou jsme spolu prošli. Je šťastné, že i rozdělení společného státu se uskutečnilo v pokoji.
Jaký úkol nás čeká pro tuto chvíli? Tváři v tvář tomu všemu máme dnes činit pokání. Máme se obrátit – znamená to podívat se na vše, co jsme udělali, a nahlédnout, co jsme dělali špatně, a co děláme špatně teď. A poučit se z toho, jak máme dále konat. Jako občané, jako Češi – a my, kteří jsme v Pánu Kristu, jako Ježíšovci. Aby naše společenství bylo tím pátým evangeliem, dobrou zprávou pro naši zemi.
Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nad námi! Amen