V neděli 3. března 2013 se dožívá devadesáti let bratr Jan Evangelista Böhm, jehož služba v naší církvi za počala 1. září 1952.
Bratr J. E. Böhm se narodil v Praze, kde také po ukončení školy a učebního kurzu zpočátku pracoval jako administrativní úředník v chemických závodech. V roce 1949 se stal úředníkem Bavlnářských závodů v Hronově a zde ho zastihlo volání církve. Rozhodl se stát kazatelem z povolání a vstoupil do kazatelského kurzu. Po jeho absolvování byl nakrátko ustanoven nejprve v Hlinsku, pak v Chrudimi a nakonec v České Skalici. Po složení druhé odborné bohoslovecké zkoušky byl ve Sboru Páně v České Skalici 31. květ na 1959 vysvěcen patriarchou Františkem Kovářem na kněze. Na podzim téhož roku byl ustanoven farářem v Žamberku, kde působil do roku 1966. Jeho nejdelší souvislá služba na místě faráře je pak spojena s místem pro nás zvláště vzácným, totiž s Vysokým nad Jizerou, kde sloužil až do roku 1987.
A právě zde mi dovolte vložit osobní vzpomínku. Koncem šedesátých let jsem byl jako kluk několikrát na dětském táboře, který se konal na faře a přilehlých pozemcích v nedaleké Zlaté Olešnici u sestry farářky Zdenky Schubertové pod vedením Zdeňka Svobody, Josefa Špaka a Radka Hobzy. Tam jsem se s bratrem farářem poprvé setkal. Jeho koníčkem totiž bylo „kouzlení“, a to bylo něco pro nás děti. Byl kouzelníkem, jehož představení nás neobyčejně zaujalo. O rok později však nepřijel na náš tábor, ale naopak my jsme jeli do Sboru Dr. Karla Farského ve Vysokém nad Jizerou. Jako děti jsme se samozřejmě zase těšily na kouzelníka a ve svém očekávání jsme nebyly zklamány. Přišlo však ještě jedno překvapení navíc. Jak jistě víte, v tamějším sboru je instalováno muzeum prvního patriarchy naší církve a bratr farář dokázal nám dětem vyprávět o životě Karla Farského a počátcích naší církve způsobem, který v nás probudil stejný zájem jako jeho „kouzlení“. Když jsem pak později sám vedl děti, nejednou jsem si na něj vzpomněl. Posledním působištěm, již jako pracujícího důchodce, se stal opět Žamberk, kde svou službu ukončil odchodem do trvalého důchodu v září roku 2002. To však samozřejmě neznamená, že by církev zmizela z jeho života a on ze života církve.
Společenství církve a Husův sbor v Žamberku je pro něho i nadále rodinou, s níž je pevně spojen nejen svou vírou v toho, který je jejím úhelným kamenem, ale i vzájemnými bratrskými a sesterskými vztahy. Dá-li Bůh, pak právě v jejím obecenství poděkujeme spolu s bratrem farářem v Husově sboru v Žamberku v den jeho narozenin v neděli 3. března při bohoslužbách od 9.15 hodin za 90 let jeho života i padesátiletou aktivní službu v církvi.
(převzato z ČZ 8/2013)