Kázání uveřejněné v ČZ 4/2013 – 3. neděle po Zjevení Páně, Mk 1,14-20
„Končí předchůdcovské období pů-sobení Jana Křtitele. Kristus je pokřtěn Otcem, Duchem svatým, nastal čas mesiášského poslání. Ježíš zahajuje svou činnost. A kde? Nikdo by nečekal, že začne v Galileji. Ta vůbec neměla pověst pravé zbožnosti. Jenomže Ježíš byl poslušný prorockého slova: lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo.
Začíná plnit svůj úkol s těmi, kterých si nikdo moc nevážil. A své učedníky si vybírá mezi rybáři. Rybáři neměli ani majetek, ani vážnost, ani vzdělání, ani předepsanou zbožnost. Jim – takovým – patří výzva: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.
Lidé, kteří poslouchali Ježíšovy výzvy, se postupně začali dělit: – jednak na ty, kteří vidí a potřebují jeho moc: tedy nešťastní, nemocní, utrápení, zoufalí – jednak na ty, kdo jeho moc nepotřebují, na ty, kteří si na všechno stačí sami. A všichni, ti první i ti druzí očekávali příchod Božího království. Ne všichni ale rozpoznali, že přišlo s Kristem. Přišlo bez lidského přičinění jako Boží dar. Přišlo nenápadně, jako klíčení zrna v zemi.
Ve vhodné půdě však roste nezadržitelně. Je to nové učení – plné moci. Všechno má svůj čas. Příchod Kristův byl pro jeho současníky (i pro ty, kdo ho potkávají kdykoliv v životě dodnes) a je znamením, které upozorňuje, že se musí něco dělat, že se musí něco stát. Počítat s Bohem a žít s Bohem. To je vlastně stručně smysl – obsah Ježíšových prvních kázání. A slovům Pána Ježíše rozuměli všichni i ti nejprostší, nikdo nepotřeboval odborný zákonický výklad. Prostí rybáři, když uslyšeli Ježíšovo zavolání, opustili své lodě a šli za ním. Porozuměli tomu, že je čas nových rozhodnutí, čas nových věcí! Porozuměli tomu a jejich život se změnil. A až do konce zůstali Ježíšovými učedníky.
Volání k pokání, k víře, k následování – to platí stále i pro tento čas i pro dnešní den. To víme jistě, že nás Ježíš volá, že jsme voláni ke křesťanství, k následování Krista. Co nevíme, je, jak dlouho bude toto volání ještě platit. Proto záleží na tom, jak odpovíme. Šimon – Petr, Ondřej, Jakub a Jan rozpoznali čas. Neváhali ani na chvilku.
Asi ještě nechápali, co to znamená, že budou lovit lidi. Přesto Pán Ježíš nemohl zvolit srozumitelnější příměr. Jistě to vyjadřovalo nejlépe, co s nimi zamýšlí. Náš Spasitel si vybíral lidi při práci. Nemohl potřebovat ty, kdo žijí v pohodlí či kdo o nutnosti práce druhých jen hovoří.
Počítejme s tím, že ne vždy budeme rozumět tomu, co Pán po nás chce. Když nás bude chtít mít jinde, dá nám vědět. A získávejme prostředky pro denní obživu poctivě. Pracujme poctivě.
V knize Skutků apoštolských je popsáno, jakého rybáře lidí si Pán Ježíš z Petra udělal. V druhé kapitole čteme, že za jediný den získal tři tisíce následovníků Krista. To už Petr věděl, co to znamená být rybářem lidí.
Vše začalo v Galileji. Lidé žasli nad tím novým učením. Nemylme se, zákoníci vykládali přesně, co Bůh žádá (Pán Ježíš říká: Poslouchejte je, ale žijte jinak), ale neuměli dát sílu, aby člověk na plnění Božího zákona stačil. Tu má jen Syn Boží -Ježíš Kristus – Král! Proto se mnozí přidávali, proto se jeho kázání nazývá evangelium – dobrá zpráva.
Radujme se, neboť i dnes Bůh jedná. Vzkříšený Pán světa přichází v Duchu svatém, učí, káže skrze své služebníky. Otázkou zůstává jen, jak my odpovídáme. Jistě, můžeme říci ne, smíme zůstat lhostejnými, ale máme svobodu i k tomu říci ANO.
A právě v tomto okamžiku, když Pán uslyší naše ano, právě v tomto okamžiku to životodárně zajiskří, začnou se dít nové věci, v tomto okamžiku se na pevném základě rodí nový život, život věčný, který neskončí smrtí těla.
Jsme na začátku nového občanského roku. Tedy v čase, abychom si znovu a znovu uvědomili, co všechno svému Bohu dlužíme. Nemysleme si o sobě, že se už nemáme čemu naučit. Že všemu dobře rozumíme. Právě ve chvíli, kdy jsme sami se sebou spokojeni, jsme na hony vzdáleni lásce a službě Pánu. V takové chvíli vůbec nemáme uši pro slyšení Kristovy výzvy: Pojď za mnou. Prosme o srdce vnímavé. Prosme o nitro připravené k povolání pro svědectví.